Čokoláda pro duši sociálních pracovníků představuje pravidelnou emailovou porci inspirace a motivace pro sociální pracovníky. Aby o ni ale nepřišli také ti, kteří k odběru nejsou přihlášeni, rozhodla jsem se, že se zpožděním budu obsah mailingu zveřejňovat také jako samostatné články. Jestli však chcete, aby vás porce námětů specificky pro sociální pracovníky neminula, neváhejte a přihlaste se k odběru novinek webu!
Dnes se zaměříme na to, jak se můžeme jednoduše zklidnit. V průběhu celého roku zažíváme stresující období, narážíme na množství práce a klientů a snažíme se zároveň plnit své rodinné povinnosti.
Pojďme tedy chvilku udělat něco pro jen a jen pro sebe! Přeci jen platí, že každá lidská bytost si zaslouží pozornost a péči.
Pokud se chceme cítit jinak, musíme také jednat jinak. Nestačí o tom jen přemýšlet.
Suzy Reading
Dnes se tedy trochu zpomalíme a zklidníme. Nebojte, nebude to nic děsivého. Pokud si ale budeme myslet, že SE bez našeho přičinění něco SAMO ZMĚNÍ, je to utopie. Abychom se cítili lépe, musíme pro to něco skutečně udělat.
Na druhou stranu, to vlastně ale nemusí být ani nic náročného, o co bychom měli rozšiřovat náš nekonečný to-do list plný povinností. Je však potřeba na prvky péče o sebe nahlížet jako na něco, co nám pomáhá nyní a co může pomoci budovat naše budoucí já. To potvrzuje také autorka Suzy Reading ve své knize Self-care fot though times (v překladu Péče o sebe v těžkých časech).Podíváme se proto na to, jak jednoduchou prací s tělem zajistíme své uvolnění.
Nohy nahoru!
Kromě dechových cvičení nám pro ukamžité uklidnění se může pomoc také způsob, jakým své tělo polohujeme. Mě samotné se osvědčilo „uzemnit se“ a ve chvíli, když na mě dopadá stres největší měrou, mám tendenci si vždy lehnout na pevnou zem. Leh na zádech a pocit pevné půdy pode pode mnou mi pomůže narovnat záda a zklidnit se. Pokud chcete účinek této polohy ještě zvýšit, zkuste nohy opřít o zeď nebo si je nějakým způsobem vyvýšit. V poloze zkuste volně dýchat podle toho, jak se vám to příjemné. Můžete si rovněž podložit hlavu nebo bedra polštářem, aby vás nebolela krční nebo bederní páteř.
Ruce na hrudník
Na to, kde asi sídlí v těle duše, může mít každý svůj vlastní názor, a je to zcela v pořádku. Často ale lidé ve chvílích záchvatu úzkosti cítí tlak na prsou. Proto v dalším pozici pracujeme právě s hrudníkem. Při sedu na židli nebo „na turka“ zkuste rychle třít dlaněmi o sebe tak, aby se zahřály. Jakmile budou teplé, krouživými pohyby jemně přejíždějte přes hrudník nad prsy. Tento pohyb je možné kombinovat s položením druhé ruky na břicho a snahou dýchat do spodního břicha a nafouknout jej hlubokým a co nejklidnějším dechem jako takový pomyslný balón.
Střídání uvolnění a tlaku
Třetím způsobem pro uklidnění se, který vám dnes sdílím, je střídání napětí a uvolnění v těle. I to můžeme provádět téměř kdekoliv a třeba u pracovního stolu. Stačí, když se posadíme na židli, nohy necháme volně vedle sebe na zemi a na stehna položíme celé dlaně. S nádechem se vždy uvolníme a s výdechem zatlačíme dlaněmi do stehen a ploskami nohou do země. Dalším nádechem opět povolíme a opakujeme několikrát. Máme tak možnost uvolnit přetlak ve svém těle. Po pár opakováních byste měli pocítit větší úlevu.
Obdobný princip je možné vyzkoušet i se spojenými dlaněmi před tělem. Když je sepneme v jednu pěst a budete střídat chvíle tlaku a uvolnění, dosáhnete podobného efektu.
TIP NA ZÁVĚR: Pořádně se zachumlat, zahřát a „zčekovat“ své potřeby
Pamatuji si na školení v krizové intervenci, kde mi jako jedna z prvních praktických pouček pro zajištění komfortu klienta, utkvělo v paměti jeho „zahřátí“. Člověka v krizi může právě teplo alespoň trochu uklidnit. Mým návrhem je proto, abyste jak svou domácnost, tak svou kancelář vybavili hebkou hřejivou dekou, čajem a termoforem. Tyto tři pomůcky totiž mohou posloužit nejen klientům, ale také vám. Pocit stresu totiž přichází mnohdy nepředvídaně a právě zahřívací pomůcky mohou být součástí naší „tašky první pomoci“ sociálního pracovníka.
Hodit by se vám mohla také technika skenování těla. Možná se vám to někdy stává stejně jako mě. Při setkání s klientem se soustředím více na něj než na sebe a po skončení schůzky se najednou cítím divně. V tuto chvíli se mi osvědčuje na chvilku se zastavit, projet celé své tělo a ptát se: Nemám náhodou žízeň/hlad? Nechce se mi vlastně na záchod nebo není mi zima? Díky tomu zjistím, co potřebuji a stanovím si kroky k naplnění těch nezákladnějších potřeb. Třeba, že si jako první odskočím, pak se hned napiju a dám si svačinku (ano jsem asi nejvíce svačinový člověk široko daleko). Doplním tak energii a své tělo nenechám strádat.
Jakým způsobem pracujete ve chvílích stresu se svým tělem vy? Dejte mi vědět své osvědčení tipy a rady – můžeme je sdílet mezi sebou! 🙂
Krásné dny plné klidu přeje vaše Any