V sedmém díle Čokolády pro duši sociálních pracovníků jsme se věnovali tématu dokončení cyklu stresové reakce. A dnes se podíváme na druhý způsob, jakým můžeme pracovat se stresem a zabránit rozvoji syndromu vyhoření u nás sociálních pracovníků.
Podle sester Nagoskiových se jedná o tzv. Monitor, který lze nejjednodušeji popsat jako mechanismus mozku, jež rozhoduje o tom, zda se budeme v dané situaci dále snažit nebo to zkrátka vzdáme.
Monitor v našem mozku ví:
– co je naším cílem (k čemu směřujeme, co si přejeme, o co usilujeme)
– jak moc úsilí investujeme do toho, abychom cíle dosáhli
– jak daleko jsme na své cestě k cíli (jak moc jsme už pokročili)
Prakticky tedy platí rovnice:
méně úsilí + více pokroku = spokojený monitor
Tedy čím méně úsilí potřebujeme, abychom se dostávali blíže ke svému cíli, tím šťastnější se cítíme.
Napadá vás nějaký příklad takové situace, kdy jste vynakládali značné úsilí k dosažení svého záměru, ale i tak bylo jeho naplnění velmi obtížné?
Pokud náš monitor zhodnotí, že se cíl stal nedosažitelným, propadáme se do emočního zoufalství.
Emily Nagoski, Amelia Nagoski
Nyní se podívejme, co můžeme dělat (jak sami u sebe, tak u našich blízkých nebo klientů), když se něco pokazí a nedaří se nám dosáhnout toho, co si přejeme. V podstatě máme podle autorek knihy Burnout: The Secret to Unlocking the Stress Cycle následující možnosti:
Změnit podobu úsilí, které k dosažení cíle vynakládáme
Jde o to, že si problém zanalyzujeme a na základě analýzy vytvoříme plán dalšího postupu.
Příkladem může být cíl spočívající v tom, že si přejeme, abychom měli v rámci své pracovní doby prostor pro vlastní výživu (oběd a svačinu).
Můžeme být frustrováni tím, že nikdy nemáme čas pro to skočit si na oběd, zapomínáme dostatečně pít a po práci končíme hladoví a podráždění.
Prostřednictvím analýzy a plánu postupu můžeme dojít k tomu, že si dokážeme vždy do tašky přihodit zdravou trvanlivou svačinu, dávat si upomínku v mobilní aplikaci, abychom dodržovali pitný režim nebo abychom se v pracovní době prošli do nedaleké samoobsluhy/restaurace pro oběd. Tento postup je autorkami označován jako plánované řešení problému.
KAŽDÝ PROBLÉM SI ZASLOUŽÍ SPECIFICKÝ DRUH PLÁNU!
Pozitivně přehodnotit problém – nahlížet na svět optimisticky
Tento postup ve své podstatě představuje nalezení významu v našem úsilí a v tom, že se někdy ne vše daří. Přerámujeme tedy naši frustraci, překážky nebo selhání na cestě k cíli jako něco, co podporuje naše učení a růst.
Přiznám se vám, že při tvorbě webu se musím jako původní amatér opravdu hodně učit a stává se mi, že se při vymýšlení obsahu nebo navazování spolupráce opravdu velmi spletu v předpokladu. Každá zpětná vazba (mnohdy právě ta nejvíc kritická) mě ale dokáže posouvat a učit, jak web tvořit lépe. Samozřejmě, že v prvním momentu se zlobím sama na sebe, snažím se ale udržet optimismus věřit, že dobré věci se zkrátka budou dít – když ne dnes, tak zítra.
Pokud se vám tedy nepodařilo dnes dodržet plánovaný pitný režim a sníst jen ne úplně zdravé jídlo, zítra je příležitost to zkusit znovu. Nepleťte si ale pozitivní přehodnocení s typickou poučkou „nahlížet na světlé stránky věcí za každých okolností“.
Pozitivní přehodnocení je uvědomění, že dosažení cíle je náročné, ale tato NÁROČNOST MÁ SVŮJ SMYSL – JE TO TOTIŽ PŘÍLEŽITOST, KTERÁ NÁS POSUNE DÁL (protože podporuje naše zvládací mechanismy, kreativitu a učení se).
V souvislosti s touto informací si vzpomínám na oblíbenou větu mé tělocvikářky z gymnázia, která vždy při posilovacích cvičeních zvolávala: „Co bolí, to sílí, dámy!“
Změnit definici úspěchu
Plánované řešení problému a pozitivní přehodnocení je založené na způsobech, jakými investujeme své úsilí pro dosažení cíle. Může se však stát, že i při aplikaci těchto postupů budeme mít dojem, že nejsou naplněna naše očekávání o tom, jak těžké bude dosažení cíle nebo jak dlouho to bude trvat. Když plánujeme dokončit studium v určitém horizontu a nedaří se nám to, může se snižovat naše sebedůvěra a my můžeme mít pocit, že se nám nedaří (a náš monitor začne blikat varovnými světly).
Právě v takovém momentě nám může pomoci změna definice úspěchu. A to například prostřednictvím zaměření se na postupně nabalující se cíle a úspěchy. Je důležité, abychom si uvědomili, že nejde o chybu na straně cíle, ale na naší straně (i když tento bod je pro nás často těžký).
Když si tento princip ukážeme na zmíněném příkladu pravidelné stravy, naším cílem může být už jen to, že si koupíme vhodnou láhev a i v terénu ji budeme nosit s sebou, abychom dodržovali pitný režim. Nemusí jít rovnou hned o to jíst jen předepsané množství zeleniny každý den, každý den si vařit oběd na následující den a zhubnout několik kilo. Prostřednictvím redefinice úspěchu můžeme zažívat úspěch mnohem častěji, což nás bude motivovat k tomu, abychom realizovali další pozitivní změny ve svém životě.
LIDÉ JSOU NEDOKONALÍ, CÍLEM BY PROTO NEMĚLA BÝT DOKONALOST. ZKUSME SVÉ CÍLE DEFINOVAT POZITIVNĚ (tedy ne, že něco nebudeme dělat).
Změnit definici neúspěchu
Dalším námětem, jaká můžeme zvolit, pokud se naše očekávání nepotkává s tím, co se reálně děje v našem životě, je změna definice neúspěchu.
Tento postup můžeme zvolit, pokud nelze redefinovat úspěch, třeba proto, že je velmi konkrétně definován.
Když rozšíříme svůj pohled tak, abychom viděli nezamýšlené a bezděčné benefity na naší cestě k cíli, může se selhání stát zkrátka nemožným.
ČASTO KONČÍME TAM, KDE JSME NEZAMÝŠLELI SKONČIT. MNOHDY SE ALE JEDNÁ PŘESNĚ O TO MÍSTO, KDE JSME VLASTNĚ SKONČIT POTŘEBOVALI (spoustu lidí má zkušenost s tím, že to nejlepší, co je v životě potkalo, vzniklo vlastně z omylu nebo neúspěchu).
Vzdát to
Nerada bych dnešní email končila pateticky, mohou však nastat situace, kdy můžeme opustit snahu cíle dosáhnout a své úsilí vzdát.
Vy sami sebe znáte nejlépe a tak můžete naznat, že právě taková cesta pro vás bude tou nejlepší.
Zkuste si však prosím před každým takovým rozhodnutím položit tyto otázky:
1. Jaké výhody pro mě bude mít, když budu pokračovat a investovat do dosažení cíle další úsilí?
2. Jaké výhody pro mě bude mít, když se přestanu snažit dosáhnout cíle?
3. Co budu muset udělat, když se rozhodnu pokračovat v dosažení cíle (jaké kroky budu muset podniknout a jak náročné pro mě budou)?
4. Co budu muset obětovat, když se cíle vzdám (o co přijdu)?
Zároveň doporučuji o všech otázkách přemýšlet jak v aktuálním, tak v dlouhodobém horizontu (co z toho budu mít teď a co za několik let)?
Někdy opravdu nemá smysl lpět na stávajících a „rozbitých“ věcech. NECHAT VĚCI „JÍT „NENÍ TO STEJNÉ JAKO SELHAT.
Pokud porozumíme, jak monitor v našem mozku funguje, můžeme přímo jeho fungování ovlivnit a mít tak moc nad kontrolovatelnými i nekontrolovatelnými stresory.
Emily Nagoski, Amelia Nagoski
SVŮJ ŽIVOT BYCHOM NEMĚLI HODNOTIT PODLE TOHO, JAK ČASTO NEBO DLOUHO SETRVÁVÁME VE STAVU DOKONALOSTI. ŽIVOT JE JEN MÁLOKDY PERFEKTNÍ. STÁLE TOTIŽ SPATŘUJEME NESOULAD MEZI TÍM, JAK VĚCI JSOU A JAK BYCHOM SI PŘÁLI, ABY BYLY.
Hezké dny ať už je budete trávit jakýmkoliv způsobem, přeje vaše Any
