Čokoláda pro duši sociálních pracovníků X. – šedivá teorie sociální práce?

Spousta z nás vnímá sociální práci jako aplikovanou a praktickou disciplínu, pro kterou je teorie (a splnění povinného vzdělávání) sice nezbytným základem, společně bez nadšení a praktických zkušeností je však základem nedostatečným. 

Setkávám se také s tím, že někteří sociální pracovníci pohlíží na vše spojené se slovem „teorie“ s despektem. Přiznám se, že během svého studia, a také v začátcích praxe, jsem to měla podobně a často jsem se ptala: „K čemu mi vůbec takové kvantum teoretických informací bude? Potřebuji hlavně vědět, jak TO (myšleno například jednání s klientem) dělat.“

Protože je ale reflexe nedílnou a potřebnou součástí naší profese, připravila jsem pro vás souhrn toho, jak vlastně teorii, model, přístup a metodu definovat. Díky tomu můžeme přinést větší přehlednost do své praxe. Pochopení toho, co který z těchto pojmů značí, má vliv na to, jak jej používáme a jak s ním dále pracujeme. 

Teorie není nic jiného než pokus vysvětlit různorodé životní situace a sociálních vztahy.

Siobhan Maclean

Pokud máte chvilku času, zkuste prosím před přečtením dalšího textu sami ve své mysli definovat pojmy TEORIE, MODEL, METODA A PŘÍSTUP. 

Budu ráda za vši zpětnou vazbu, co vás k jednotlivým bodům napadá, a zda přiblížení níže, které jsem založila na definování britské učitelky sociální práce a autorky knih o teoriích sociální práce Siobhan Maclean, je jasné a odráží vaše osobní zkušenosti. 

Teorie nám v sociální práci slouží k definování toho, co se děje, proč se to děje a k určení toho, co se bude dít dále.

CO + PROČ + PREDIKCE = POROZUMĚNÍ = TEORIE

A co to tedy znamená v naší každodenní realitě?

Když se setkáváme s klientem, potřebujeme zjišťovat, co se v jeho životě děje, proč nás vyhledal, co je příčinou jeho potíží a hledáme společně způsob, jakým by mohl být problém vyřešen (nebo zmírněny jeho dopady na klienta). V rámci spolupráce přemýšlíme nad riziky, které současný stav může mít na budoucnost klienta (a predikujeme tak možné nežádoucí jevy). 

I když tedy tvrdíme, že žádné teorie nepotřebujeme a nepoužíváme, ve skutečnosti je používáme každý den – i když ne vždy vědomě.

Příkladem teorie může teorie citové vazby (attachment theory), protože nám vysvětluje, co je citová vazba, kde v rámci vztahů pramení, jaký je její význam a jakým způsobem určuje další vývoj dítěte v budoucnu. 

TEORIE NÁM POMÁHÁ POROZUMĚT PROBLÉMU

Teorie nám však neříká, co je potřeba udělat k tomu, aby došlo k situaci klienta ke změně (nepopisuje tedy, jakým způsobem intervenovat). Pokud se tedy ptáme na to, jak klientovi pomoci k řešení, musíme použít model.

STANOVENÍ POSTUPU INTERVENCE = MODEL

Příkladem může být úkolově orientovaný model (v češtině často nazýván přístup). A to proto, že nám ukazuje cestu, jakým způsobem postupovat při práci s klientem, abychom dosáhli změny.

MODEL PŘINÁŠÍ „NÁVOD“ NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU.

A nyní se do toho můžeme trochu zamotat. Přidávám totiž ještě další pojem – a sice pojem metoda. I ten je totiž spojen s pojmy teorie a model, představuje ale něco jiného.

Jedná se o specifický nástroj nebo techniku, kterou používáme při práci s klienty. Metoda tedy je dílkem skládačky celého modelu. Pokud používáme určitou metodu, neznamená to jistě, že používáme celý model. 

TECHNIKA/KONKRÉTNÍ NÁSTROJ = METODA

Zejména pro začínající sociální pracovníky (ale pochopitelně nejen pro ně) je však dobré vědět, odkud vybraná metoda pramení a v jakém modelu má svůj základ. 

Stejně jako pro předchozí body, i zde máme příklad – pramenící z přístupu orientovaného na řešení, a sice tzv. GEMS otázky. Jednotlivá písmenka tvoří zkratku typů otázek, které jsou v pomáhajícím rozhovoru používány:

G – goals (otázky zaměřující se na cíle klienta)

E – exceptions (otázky zaměřující se výjimky ze současného stavu)

M – miracle (zázračná otázka)

S – scaling (škálovací otázky)

Blížíme se do finále, a jste úžasní, že pokračujete dál ve čtení. Posledním bodem, na který se dnes zaměříme, je pojem přístup. Ten lze popsat jako celkové pojetí naší práce a způsob jejího vedení. S trochou nadsázky lze říci, že náš vlastní přístup ovlivňuje všechny dříve zmíněné body – tedy jaké teorie, modely a metody pro svou práci volíme. 

CELKOVÝ ZPŮSOB SMÝŠLENÍ = PŘÍSTUP

Pravděpodobně už během studia jste si říkali, že některý přístup je vám bližší, zajímá vás a jiný naopak méně. Každý z nás má tendenci tíhnout trochu jinam a je třeba mít na paměti, že tato naše tendence má další vliv na nahlížení na klienta a jeho životní situaci a na podobu, jakou realizujeme vybrané modely praxe. 

A ani zde neponechám vysvětlení bez příkladu. Tím může být třeba anitiopresivní přístup, který v případě, že je nám blízký, významně ovlivňuje teorie o životní situaci klienta a další metody a modely, kterými ji vysvětlujeme a na které budeme chtít v rámci intervence a spolupráce s klientem působit (např. strukturální problémy, diskriminace klienta, apod.).

A jako malý doplněk na závěr ještě připojuji jinou analogii pojmů teorie, model, metoda a přístup, pokud se vám zdá, že stále máte ve všem ještě trochu zmatek:

HLAVA – SRDCE – RUCE

Hlava = teorie (pochopení problému)

Srdce = přístup (naše směřování, ke kterému tíhneme, které  je našemu srdci blízké)

Ruce = model (dovednosti, které používáme v praxi k řešení situace klienta)

Nástroj v rukou = metoda (konkrétní nástroj, který naše ruce mohou použít)

Krásné dny přeje Vaše Any

Zajímá Vás více o sociální práci?

POŠLETE MI SVŮJ KONTAKT A JÁ VÁS BUDU INFORMOVAT O VŠECH NOVINKÁCH, KTERÉ NA WEBU VZNIKNOU!

MOU ZÁSADOU JE, ŽE NESPAMUJI! DALŠÍ INFORMACE O OCHRANĚ SVÝCH DAT NALEZNETE V SEKCI ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ.

Možná vás bude zajímat

Čokoláda pro duši sociálních pracovníků XV. – když jsme unaveni z věčného soucitu

Taky máte pocit, že už toho o syndromu vyhoření bylo napsáno hodně? Někdy vnímám, že se za něj schovává vše a spojení „ona je vyhořelá/on je vyhořený“ už se poměrně vyprázdnilo svým obsahem a představuje nějakou normu. Pravdou však je, že v reálu se můžeme setkat s více rozličnými situacemi, kdy se necítíme dobře, a přesto nenaplňujeme znaky vyhoření.

S láskou o sociální práci EP 2 – S Helenou Málkovou o podpoře neformálních pečujících

V rozhovoru s Helenou Málkovou se dotýkáme toho, co neformální pečující potřebují a že jsou cílovou skupinou, která si zaslouží pozornost sociální práce. A to navzdory tomu, že z pohledu legislativy stále zůstávají upozaděni. Mluvily jsme ale také o tom, jak těžké je pro sociální pracovnici skloubit rodičovskou a profesní roli a jak jako matka pohlíží na své další pracovní uplatnění.