Dnešní Čokoláda pro duši sociálních pracovníků už svou barevností naznačuje, že budeme slavit. Březen je totiž už tradičně měsícem sociální práce a je tedy jedinečnou příležitostí pro to, abychom se nad svým působením v profesi zastavili, reflektovali jej a také, abychom se k naší náročné, ale krásné profesi hrdě přihlásili.
Ať už patříte ke zkušeným „matadorům“ v sociální práci nebo svou kariéru teprve rozjíždíte, užijte si prosím měsíc sociální práce a pochvalte sami sebe za úsilí, které do pomoci druhým vkládáte. Není to málo!
Sociální práce není jen práce – je to moje kariéra a moje vášeň. To o své práci nemůže říct každý.
V sociální práci máme velké množství pracovního uplatnění
Spektrum, které sociální práce pokrývá, je jedinečné. I když vám možná dá trochu práce najít tu pravou pozici pro sebe, máte nepřeberné množství variací, které mnohé jiné obory nenabízí.
Stejně tak v momentě, kdy cítíte, že potřebujete kariérní změnu, máte možnost kam se posunout a to bez nutnosti splňovat další kvalifikační kritéria.
Stále se tak můžete v sociální práci učit a rozvíjet se (na mikro, mezo i makro rovině). Troufám si říci, že rutina je něco, co ve většině oblastí sociální práce není hlavní náplní práce (samozřejmě jisté prvky rutiny jsou součástí úplně každé práce).
Zároveň zkušenosti, které v jakémkoliv odvětví sociální práce, načerpáte, se vám budou hodit v dalším osobním i profesním životě (schopnost komunikace s klientem, motivace, řešení problémů, empatie).
Sociální práce je obor plný příležitostí!
Sociální práce je a bude potřebná
Bezpochyby obrovskou výhodou sociální práce je její dopad. Možnost přinést do života lidí pozitivní změnu a pomoci naplnit potřeby lidí je něco zcela zásadního.
Sociální práce nebude nikdy hotova! S tím, jak se společnost stále mění, objevují se nové problémy a situace (např. sociální podpora v online prostoru), které se sociální pracovníci učí, oproti jiným oborům, velmi dobře řešit.
„Formování sociální práce jako oboru je nekončící proces, během nějž disciplína „dohání“ měnící se společnost, ve které se objevují nové problémy a problémy známé mění svůj význam…Nikdy nebude možné tuto disciplínu vyučovat po řadu let stejným způsobem.“
Jiřina Šiklová
Díky sociální práci se dozvíme o více sobě
Každý den v sociální práci rozvíjíme svoji osobnost, narážíme na své limity a setkáváme se s eticky spornými situacemi.
Více než v jiných profesích musíme vnímat své vlastní motivy pro výkon práce a moc, kterou vůči klientovi (vědomě nebo nevědomě) uplatňujeme. Naše vlastní hodnoty jsou často v přímé konfrontaci s realitou životů klientů.
Vzpomínám si na příklad, kdy před úřady rodina, v níž jsem působila, naoko vystupovala odděleně (tedy že otec žije samostatně a platí výživné na děti, o které se stará matka) jen proto, aby matka dosáhla na větší množství sociálních dávek (otec byl zaměstnán a jeho příjem by byl posuzován společně s ženou). Ve skutečnosti ale rodina žila společně. Na první pohled se jedná jednoznačně o špatné a nedovolené jednání. Druhou stranou mince však byl fakt, že pro romskou rodinu bylo obtížné získat v dané obci jiné bydlení než to, které provozoval za zcela neodpovídající ceny „obchodník s chudobou“. Rodiče se snažili být dobrým vzorem pro děti, otec byl ochoten vykonávat cokoliv, mnozí zaměstnavatelé o něj však kvůli původu nejevili zájem.
A takových situací je v sociální práci nekonečně mnoho. V sociální práci tedy musím neustále přemýšlet, hodnotit z různých úhlů pohledu a vnímat, že nic není jen černobílé.
Jak reflektovat svou cestu v sociální práci?
Stává se mi, že se na mě sociální pracovníci obracejí s tím, že cítí deziluzi a ztrácejí naději, že se podmínky pro výkon sociální práce u nás změní.
Přiznám se, že je těžké hledat odpověď na všechny otázky. Pokud mě ale sledujete dlouhodobě, víte, že moje filozofie stojí na tom, že nikdo z nás není zcela bezmocný a každý může udělat alespoň něco. Že se nemůžeme spoléhat na systémové změny, o které sice musíme usilovat, ale zároveň nemáme jistotu kdy a v jaké podobě budou provedeny. Přímo a v krátkém časovém horizontu můžeme ovlivnit především své myšlení, přístup a jednání.
Zkusme se proto nyní podívat na svou vlastní cestu sociální prací. Jak jsem psala výše, sociální práce se promítá do nepřeberného množství oblastí což zároveň znamená, že v nepřeberném množství pracovních pozic můžeme ze sociální práce čerpat.
Sluneční svit = co se dařilo
Celý model má svůj původ v britském prostředí, kde je počasí častým tématem konverzací. A řekla bych, že v tomto jsme Britům velmi podobní – ať je jakékoliv počasí, my Češi na něj dokážeme nadávat 🙂 (buďto je moc zima nebo moc horko).
V prvním kroku se proto ptám na to, co vnímáte jako své kariérní úspěchy – co se vám podařilo, co vás bavilo a naplňovalo? Vzpomeňte si na všechny milníky své cesty a vypište do pracovního listu vše, za co můžete sami sebe pochválit.
Déšť = co se nedařilo
V druhém bodě se zaměřte na to, co pro vás bylo na vaší cestě těžké, co se nepodařilo a na co nejste úplně pyšní. Přemýšlejte také nad tím, co k těmto neúspěchům vedlo (kdo a co se na nich podílel/o).
Nebojte se být zcela upřímní, platí totiž rčení:
„Odborník je někdo, kdo si osvojil dovednosti a znalosti díky tomu, že udělal mnoho chyb.“
Haemin Sunim
Blesk = co překvapilo
Abychom se v reflexi dostali dál, ptám se nyní na další otázku, a sice, co vás zaskočilo – překvapilo v průběhu vaší pracovní dráhy? Co bylo takovým bleskem z čistého nebe? Možná to bylo množství práce, která na vás byla naložena, možná skutečnost, že je někdy těžší vyjednávat s vedením organizace než se samotnými klienty nebo fakt, že kolegové dokáží být někdy tou nejcennější podporou.
Mlha = zdroje nejistot
Být upřímný sám k sobě je velmi cennou dovedností. Zamyslete se nad situacemi, kdy jste si nevěděli rady, cítili jste nejistotu a možná také potřebu podpory.
Odpověď na tuto otázku vám totiž může naznačit, v jakých oblastech je třeba posílit vaše sebevědomí – a to třeba formou vzdělávání, kurzů, terapie nebo supervizí.
Nejistota je něco, s čím se jako sociální pracovníci možná setkáváme častěji než jiní profesionálové. O to důležitější je uvědomování si vlastních nejistot. Nejsme totiž povinni dokázat a umět vždy zajistit nemožné.
Závěrečným prvkem modelu počasí je SNÍH. Díky němu totiž vypadá celá krajina zcela jinak. Zkuste se proto ještě zeptat, co vidíte poté, co jste všechny body prošli a promysleli, jinak? Čeho jste si všimli a co by mohlo být inspirací pro vaše další kariérní směřování?
Je velkou výsadou setkávat se s lidskými příběhy a mít možnost podílet se na jejich změně tak, aby lidé vedli spokojenější život.
Krásné dny Vám přeje Vaše Any
