V každé Čokoládě pro duši sociálních pracovníků volím různé obrázkové metafory spojené se sladkostmi – to jste už pravděpodobně zaznamenali. Proč je ale dnešním symbolem oříšková pomazánka?
Protože supervize je pro spoustu z nás tvrdým oříškem, jehož smysl mnohdy nevidíme. Se supervizí, která se nám dostává býváme nespokojeni a ptáme se, zda to není vlastně ztráta času?
Přitom supervize může být jedním z důležitých nástrojů, aby naše práce práce šlapala doslova jako po másle. A hlavně, aby byla sociální práce v našem podání vykonávána profesionálně a kvalitně s ohledem na klienty.
Podíváme se proto na mýty a představy, které proces supervize v sociální práci doprovází.
Supervize představuje proces spolupráce, jejímž cílem je rozvoj reflexe v praxi, spočívající v neustálém profesním rozvoji a zdokonalování se, v zajištění bezpečnost klienta a v posílení profesní identity.
Michelle Lucas
Supervize jako taková má ve svém jádru tři funkce. Ta první z nich je NORMATIVNÍ, tedy zaměřující se na to, zda supervidovaný pracovník postupuje podle platných pravidel a předpisů (etické kodexy, organizační postupy, zákony). Druhou je FORMATIVNÍ funkce, tedy snaha ho podporu rozvoje supervidovaného a jeho kontinuální vzdělávání v oblasti praxe i její reflexe. No a tou poslední je funkce RESTORATIVNÍ, která má za cíl podporu duševní pohody supervidovaného a dodání pocitu, že není v těžkých chvílích na řešení situace sám.
Supervizor tedy zkráceně vystupuje v roli pedagoga, podporovatele, ale také manažera.
Bohužel se mnozí sociální pracovníci shodují, že právě podpůrná složka reflektující emoce, související s výkonem profese, bývá nejvíce opomíjena.
Jaké jsou vaše konkrétní zkušenosti se supervizí? Když se zapřemýšlíte, dokázala pro vás všechny tyto složky obsáhnout?
Na supervizní setkání není nutné se připravovat
Nyní si prosím zkuste vzpomenout, zda jste sami nezažili následující situaci: „Aha vlastně, zítra máme týmovou supervizi. No jo, to zas nebudeme stíhat klienty, protože tam budeme muset dvě hodiny být. Ale tak nějak si to odsedíme. To jsem zvědavá/ý, co tam bude.“
I když se nám to nelíbí, ale na supervizi je třeba se dopředu – a především průběžně – připravovat. Pokud za supervizi nepřevezmeme poloviční díl zodpovědnosti, nemůže nám nikdy nic přinést. A možná právě proto tak často slýchám, že sociální pracovníci mají k dispozici jen špatnou supervizi. Pokud je špatná, je to bohužel z 50% naše vina a z 50% případně vina supervizora (nepostupuje profesionálně a působí například v dalších vztazích s kolegy nebo vedením, nemá dobře nastaven kontrakt s organizací, nesedl nám jako člověk, apod.).
Supervize by tu měla být pro nás, je tedy nutné, abychom si do svých diářů nebo notesů průběžně dělali poznámky o situacích, kdy si nejsme úplně jisti svým postupem nebo i třeba kdy v týmu nemáme shodný názor. Stačí jen krátká poznámka ve formě hesla nebo odrážky v určité barvě. Pokud je setkání se supervizorem nastaveno v organizace průběžně např. jednou za tři měsíce, můžeme se vždy díky těmto heslům připravit a přinášet na setkání skutečně relevantní témata.
Supervizorovi se to radí – supervidovat je jednodušší než pracovat s klienty
„Supervizorem se stává ten, který už nechce působit v přímém kontaktu s klienty a ze sociálních pracovníků si tak udělá své klienty“.
I s tímto mýtem jsem se setkala.
Pokud je motivací člověka pro vykonávání profese supervizora pouze snaha „utéct“ z přímé práce s klienty, je to velmi nešťastné.
Supervize je totiž v mnohém ještě náročnější než přímá práce s klienty a to třeba jen proto, že supervizor je pod tlakem z více směrů (organizace, s níž má uzavřenou smlouvu, očekávání jednotlivých pracovníků, nároky vyplývající z etických kodexů, vlastní očekávání). Přichází za ním zároveň pracovník, který realitu popisuje ze svého úhlu pohledu a mnohdy také zcela zásadní informace o spolupráci s klientem (záměrně či nezáměrně) vynechá. Prostředí, v němž supervizor pracuje, je tedy ještě nejasnější než prostředí, v němž se pohybuje sociální pracovník se svými klienty.
Supervize se hodí, když se „něco stane“
Samozřejmě také nastávají přímé situace při poskytování pomoci, na jejichž základě je supervize poptávána.
Taková „hasící“ supervize například ve chvíli, kdy dva kolegové spolu již nejsou schopni komunikovat, se míjí účinkem a je bezmocná.
Zároveň je důležité zmínit, že jak samotný supervizor, tak sociální pracovník, by měli mít na paměti, že supervize není totéž jako terapie.
Supervize by stále měla směřovat ke kvalitnímu výkonu profese sociální práce a odborné pomoci klientům. I když se mnohdy mohou do supervizního vztahu promítat osobní otázky pracovníka, je třeba oddělit, kdy už pracovník poptává terapii a je tedy nutné jej odkázat jinam.
Někteří sociální pracovníci chápou supervizi jako prostor pro to „postěžovat si, jak je to těžké“. Sama tomu velmi dobře rozumím a chápu potřebu ulevit si a sdílet, která u nás často nebývá vůbec reflektována, na druhou stranu supervize usiluje o rozvoj a pozitivní změnu – pokud tedy nechceme nic změnit, nebude mít žádný význam. To ale neznamená, že by do supervize reflexe emocí nepatřila. Supervize by měla nabízet bezpečný prostor, kde můžeme emoce projevit, pojmenovat a učit se z nich.
Supervize jen jen teoretické „tlachání“
Supervize by měla být více než praktická. I já sama jsem ale zažila supervize, jejíž výstup byl jen teoretický ve smyslu: „Bylo by hezké, kdyby
Wilkins, Lynch a Antonopoulou říkají, že praktická supervize by měla obsahovat odpovědi na otázky CO, PROČ a JAK?
Po supervizi se tedy ptáme, zda setkání sociálního pracovníka se supervizorem vedlo k tomu, že pracovník nyní dokáže pečlivěji a citlivěji přemýšlet o tom, co, jak a proč bude ve spolupráci s klientem dělat?
CO = Sloužila supervize k tomu, aby pracovník nyní věděl, co bude obsahohem další práce s klientem?
PROČ = Je pracovníkovi i supervizorovi jasné, proč bude takto postupovat? Je daný postup opřený o relevantní teorii oboru?
JAK = Má pracovník připraveny díky supervizi stanovený konkrétní postup práce s klientem?
Jak se připravit na supervizi:
1. Pamatujte na to, že supervize je dvousměrný proces – i ten nejlepší supervizor vám nepomůže, pokud do spolupráci vy sami nevložíte své úsilí
2. Sbírejte si průběžně náměty a nepřicházejte na supervizi s obecnými tématy.
3. Pokud máte tu možnost, pro spolupráci hledejte supervizora, který je z jiné oblasti sociální práce nebo má jiný výcvik. Díky tomu se vám rozšíří obzory a získáte zpětnou vazbu z nezainteresovaného pohledu, který možná nevidíte.
4. Supervize je investice, která se vám i zaměstnavateli vrátí. Je dobré to při vyjednávání zmínit a nebát se své potřeby související se supervizí pojmenovat.
Krásné dny a co nejvíce funkční supervizi, blížící se svou výživností právě výživnosti oříškového másla, vám přeje vaše Any
