Čokoláda pro duši sociálních pracovníků XIII. – minimalismus… když méně je více

Dnes to bude o minimalismu – a to především v životě a v práci. Často mám pocit, že kolem sebe máme mnoho podnětů a jsme doslova zahlceni informacemi. A to nejen jako sociální pracovníci, ale zkrátka jako lidé. 

Pojďme si proto dnes říct, co je to minimalismus a jak jeho principy můžeme zařadit do svého života a zjednodušit si jej tak. Jak říkal Albert Einstein:

„Dělejme vše tak jednoduché, jak je to jen možné, ale ne jednodušší“.

Klíčem je najít rovnováhu mezi příliš velkým a příliš malým množstvím. Přičemž rovnováha má pro každého jinou podobu. Vyvážené cvičení může být pro někoho dvacetiminutová svižná chůze na čerstvém vzduchu. Pro vrcholového sportovce je jeho rovnováha šest hodin cvičení denně. 

Millburn, Nicodemus

Tak a kde začít? Sama vždy říkám, že je dobré udělat alespoň něco, protože byť jen trocha něčeho je lepší, než spoustu času stráveného nečinností a lamentováním.

Minimalismus oslavuje to důležité v našem životě, tedy naše priority a očišťuje je od toho, co náš život zakaluje a zbytečně zatěžuje. Naše první kroky proto povedou právě k prioritám.

Pro to, jakým způsobem pracovat se svými prioritami, jsem pro vás připravila krátké cvičení, které vám nezabere více než 15 minut času :-). Vizuální pomůcku pro cvičení najdete níže.

Prosím nepřeskakujte jednotlivé body a nečtěte pokyny dopředu. 

1. Položte si následující otázku: Co všechno během týdne dělám? Zkuste si vypsat všechny aktivity, které běžně vyplňují váš čas (tedy třeba: práce, úklid, nákup, venčení psa, cvičení, studium kurzu, provádění vlastní hygieny, setkávání s přáteli, sledování televize apod.).

2. Vytvořte si linku, kde bude v levém konci umístěna hodnota „málo stráveného času“ a v pravém konci hodnota „hodně stráveného času“. Jednotlivé činnosti, které jste vypsali v předchozím bodě, následně umístěte na linku podle časové náročnosti. Vlevo budou ty časově méně náročné činnosti a vpravo ty, které jsou více časově náročné (trávíte jimi hodně času v rámci týdne). 

3. K časové ose přidejte kolmo ještě jednu osu, na níž bude v horní části uvedena hodnota „vysoká priorita“ a v dolní části „nízká priorita“Z původní osy nyní ještě každou aktivitu přesuňte do prostoru dle důležitosti, jakou pro Vás má. Ptejte se vždy, co Vás vede k tomu, že danou činnost umisťuje právě tam, kde je a zda to tak opravdu máte (nebo si jen myslíte, že byste to tak měl/a mít)?

Co vám nyní ze cvičení vyšlo? V jaké sekci se nachází většina vašich aktivit?

„Značkou ideál“ by bylo, kdyby se Vaše činnosti vyskytovaly zejména ve zlatavých blocích obrázku.

Ideální situace nastávají málokdy. Pokud jste byli skutečně upřímní, myslím, že jste ve cvičení dopadli jako já a (minimálně) některé své aktivity naleznete proto i mimo zlatavé bloky. 

Zkuste proto popřemýšlet, jak byste mohli trávit více času aktivitami, které pro Vás mají velký význam? A naopak, jak zajistit, abyste trávili méně času činnostmi, které mají malou důležitost.

Třeba se dá úklid usnadnit za využití nějakých elektronických pomocníků nebo delegováním na další členy rodiny. Třeba by Vám zaměstnavatel vyhověl a dal vám některý půl den homeoffice, abyste nejezdili hodinu do práce a ušetřili ji pro něco jiného. Nebo zjistíte, že čas strávený před televizí vám ukrajuje z tak důležitého spánku nebo sebevzdělávání. 

Zároveň u každé nové aktivity, které se ve Vašem životě objeví, dopředu popřemýšlejte, zda je v souladu s Vašimi prioritami.

V pravidelných intervalech se k diagramu vracejte, protože Vaše priority se téměř jistě budou v průběhu měsíců měnit. 

Nyní se zaměříme to, jak minimalismus zahrnout do své práce. Všechny důležité informace jsem shrnula do několika následujících bodů:

1. Zaměřte se na to, co je nejdůležitější udělat každý den. Díky tomu budete mít svůj rozvrh pod kontrolou a snížíte svůj pracovní stres. 

Co je pro vás dnes tím nejdůležitějším úkolem?

Jakmile si jej „odškrtnete“, budete se hned cítit lépe. Někomu pomáhá to nejdůležitější vykonat jako první.

2. Vytřiďte svůj pracovní stůl a nemějte na něm zbytečnosti, jako jsou špinavé hrnky, obaly od potravin, zbytečné papíry, apod. V tomto případě má totiž přirovnání „mít čistý stůl“ skutečný význam. Díky nepořádku ztrácíme více času hledáním věcí a cítíme se více zahlceni úkoly. Nepořádek nás dostává do bodu, kdy nevíme, jak začít a jaký úkol řešit jako první.

Jak vypadá váš pracovní stůl (myšleno pracovní deska)? 

3. Na uklizené ploše stolu dejte alespoň drobný prostor sentimentálním předmětům (rostlina, kterou jste dostali dárkem od někoho blízkého, fotka nebo hrníček).

Jaký osobní předmět si na svůj stůl (nástěnku nebo na jinou část svého pracovního místa) umístíte?

4. Mějte své dokumenty přehledně uloženy. A to proto, že je zkrátka snazší najít to, co potřebujete, když jsou v blízkosti pouze nejpoužívanější předměty a složky.

Jakým způsobem třídíte svou dokumentaci? Máte na to stanovený nějaký postup s kolegy nebo máte možnost postupovat každý podle sebe?

5. Poskytovatelé sociálních služeb dle mých zkušeností často bojují s prostorem. I já sama si tak pamatuji, že jsem měla snad nejmenší stolík hned u kuchyňské linky a kolegové se za mnou těsně protahovali vždy, když si šli pro lžičku ke kávě. Stává se také, že pracovní stůl sdílí více kolegů (například terénních pracovníků, kteří v kanceláři tráví minimum času). O to víc je v takových situacích nezbytné udržovat pořádek tak, abyste se navzájem nezdržovali tím, že příchozí kolega (nebo Vy) si bude muset nejdříve vytvořit místo na práci a pak teprve pracovat. Pokud to je možné, požádejte svého nadřízeného, aby každý měl alespoň část své skříňky nebo šuplíku a mohl vždy předměty ze stolu uklidit (případně i s možností jej uzamknout). V případě malého prostoru je možné rovněž podstatné informace zachytit na nástěnce, která nezabírá skoro žádné místo a není nějak nákladná. 

Opakovaným problémem, ale pro někoho také výhodou, je sdílení prostoru v sociálních službách s dalšími kolegy nebo dokonce klienty. Čím více lidí se v prostoru nachází, tím důležitější je vzájemná ohleduplnost – domluva, že telefonující bude vždy odcházet mimo kancelář, že nikdo nebude pouštět hlasitou hudbu (a naopak využije vlastních sluchátek), apod.

I tak ale věřím, že mnohdy je hledání klidu například pro zpracování dokumentace a zápisů velkou výzvou. Doporučuji v těchto případech mluvit s vedením také o možnosti změny místa práce po dohodnutou dobu (třeba v režimu homeoffice nebo využití dalších prostor – kancelář jiného oddělení organizace, veřejné kavárny, apod.). 

6. Zjednodušte své projekty tím, že je rozdělíte na menší – minimalizované úkoly, které budete řešit postupně jeden po druhém. Každý projekt tak nebudete pociťovat jako příliš velké sousto. Tento přístup často praktikujeme ve vztahu ke klientům, když se ale nějaká práce valí na nás, často zapomínáme, že i my potřebujeme velká sousta rozporcovat.

Všechno je možné! Ale ne všechno je nezbytné.

Arvo Part

Čas jen pro to hodnotné a důležité ve Vašem životě přeje Vaše Any

„Minimalismus není o tom mít méně. Minimalismus je o vytvoření prostoru pro to, co za to stojí!“ 

Zajímá Vás více o sociální práci?

POŠLETE MI SVŮJ KONTAKT A JÁ VÁS BUDU INFORMOVAT O VŠECH NOVINKÁCH, KTERÉ NA WEBU VZNIKNOU!

MOU ZÁSADOU JE, ŽE NESPAMUJI! DALŠÍ INFORMACE O OCHRANĚ SVÝCH DAT NALEZNETE V SEKCI ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ.

Možná vás bude zajímat

Čokoláda pro duši sociálních pracovníků XV. – když jsme unaveni z věčného soucitu

Taky máte pocit, že už toho o syndromu vyhoření bylo napsáno hodně? Někdy vnímám, že se za něj schovává vše a spojení „ona je vyhořelá/on je vyhořený“ už se poměrně vyprázdnilo svým obsahem a představuje nějakou normu. Pravdou však je, že v reálu se můžeme setkat s více rozličnými situacemi, kdy se necítíme dobře, a přesto nenaplňujeme znaky vyhoření.

S láskou o sociální práci EP 2 – S Helenou Málkovou o podpoře neformálních pečujících

V rozhovoru s Helenou Málkovou se dotýkáme toho, co neformální pečující potřebují a že jsou cílovou skupinou, která si zaslouží pozornost sociální práce. A to navzdory tomu, že z pohledu legislativy stále zůstávají upozaděni. Mluvily jsme ale také o tom, jak těžké je pro sociální pracovnici skloubit rodičovskou a profesní roli a jak jako matka pohlíží na své další pracovní uplatnění.