Co je vlastně tak často skloňovaný pojem hygge? A jak souvisí se sociální prací? Můžeme se tímto konceptem při své praxi nějak inspirovat? To vše se dozvíte v dnešním článku.
Znáte to, dny se krátí, teplota klesá úměrně tomu, jak přibývá množství našich svršků, když vycházíme ven. Podzim je obdobím, kdy nás to možná trochu více táhne domů, pod deku. Už několik let kolem mě krouží fenomén, který asi znáte, a to Hygge (čte se asi něco jako hüge). Obvykle je to tak, že to, co je módní, ke mě dorazí vždy s poměrně velkým časovým odstupem. Stejně tak tomu bylo u legín nebo barvy na vlasy ombré. Letos se mi ale během minulých 14 absolutně upršených a sychravých dnů dostala do ruky knížka Meika Wikinga Hygge – Prostě šťastný způsob života (v originálu The Little Book of Hygge, 2016). Její přečtení ve mě vyvrátilo moji mylnou představu, že hygge je vlastně druh bytového designu, spojený se spoustou dek, hrníčků, světýlek, svíček a kožešin. Jak autor knížky, který je mimochodem také ředitelem Institutu pro výzkum štěstí v Kodani říká: „Hygge není o věcech, ale o atmosféře“. Meik Wiking v knize zmiňuje, že Dánové, i když si je v českých poměrech možná spíše spojujeme s alkoholem („pije jak Dán“), patří dlouhodobě mezi nejšťastnější národy na světě. Jejich klíčem ke štěstí je pak kultura a přístup k životu, který je založen právě na hygge.
Tak a teď stručně, o co se jedná.
Vzhledem k tomu, že hygge lze jen stěží přeložit a jednoznačně definovat, využiji k jeho popsání jednotlivé oblasti, které jej tvoří.
Atmosférou je myšleno příjemné a hřejivé prostředí, obvykle tam, kde se cítíme jako doma. Vzhledem k nevlídnosti počasí v severských zemích proto úzce souvisí se zajištěním teplého světla prostřednictvím svíček nebo lamp. Přítomností snaha žít tady a teď a užívat si každý jednotlivý okamžik a nenechat si jej ujít tím, že při něm budeme smskovat nebo odpovídat na maily. Pospolitostí jsou myšleny vazby s ostatními a především dobré vztahy, protože ty jsou hlavním definičním znakem, proč jsou někteří lidé šťastnější než jiní. Prostřednictvím doteku blízké osoby se nám uvolňují hormony, které snižují stres a dostávají nás do stavu spokojenosti. Potěšení odkazuje na drobné každodenní radosti, které nás mohou učinit šťastnými. Podle hygge tedy není nutné odříkat si nezdravé věci, ale spíše si patřičně užít jednou za čas výjimečný okamžik, kdy si je dopřejeme. Možná proto jsou Dáni na prvních příčkách také v konzumaci sladkostí. Pohodlí více souvisí s materiálním světem. Vyzývá k tomu, abychom se uvelebili v pro nás příjemném prostředí a také v pohodlném ležérním oblečení. Luxus a okázalost se s hygge neztotožňují. Pro „hyggování“ tedy nepotřebujeme značkové tepláky, ale naopak ty, které na sobě máme už posté (a to na jejich stavu taky jde vidět). Tam, kde se cítíme dobře a kde máme své nejbližší, máme také své útočiště. Pocit bezpečí, míru a kontroly jsou základními fyziologickými potřebami, bez nichž nemůžeme naplňovat další potřeby. V celém hygge se promítá představa rovnosti. Jak už bylo řečeno, pompa a vychloubání se prostřednictvím zahanbení někoho druhého je hygge cizí. V Dánsku je typické organizování spousty malých komunitních projektů (komunitní zahrádky, společné grilování se sousedy, atd.), které podporují pospolitost a dávají každému příležitost něco zažít nebo vyzkoušet. Posledním prvkem „Manifestu hygge“ je vděčnost. Podle hygge největší radost tkví v malých drobnostech a potěšeních, které zažíváme každý den. Obvykle totiž platí, že když se těšíme na něco velkého, co nás čeká jednou za dlouhý čas, rychle to uteče a nabitá energie brzy vyprchá. Když se ale budeme umět radovat z malých věcí každý den, budeme dlouhodobě spokojenější. V této chvíli se mi vybaví můj pravidelný zvyk. Každý den se při cestě do práce dívám na oblohu. Fascinuje mě totiž, že každý den „promítá“ něco jiného a originálního (i když to jsou hromy a slejvák). Vždy se nadechnu čerstvého vzduchu a snažím se z oblohy načerpat energii. To je mé malé štěstí.
A k čemu nám jako sociálním pracovníkům celé hygge může být dobré?
Institut pro výzkum štěstí se zabývá studiem toho, co činí lidi šťastnými. Trochu odborněji lze tedy říct, že zkoumá životní spokojenost, kvalitu života a usiluje o zlepšení života lidí (wellbeing). A zde už se dostává také na pole sociální práce, která rovněž pomáhá podpořit spokojenost lidí a spolupracuje s nimi na nalézání cesty z obtížných situací. Proto si myslím, že i pro nás mohou být zajímavým zdrojem informací studie, zveřejněné právě na webu https://www.happinessresearchinstitute.com/publications (bohužel pouze pro ty, kterým nedělá problém číst v angličtině).
Co mě z těchto publikací zaujalo asi nejvíce, je Zpráva o štěstí ve světe za rok 2020 (The World Happiness Report 2020). V rámci 153 hodnocených zemí se totiž Česká republika umístila na 19. příčce hned za 17. Německem a 18. Spojenými státy. Je tedy vidět, že i když nás někdo považuje za národ věčných stěžovatelů, nemáme se přeci až tak zle. Samozřejmě hodně záleží na způsobu získávání podkladů pro takové závěry a na tom, co je měřeno. Do toho ale nyní nechci více zabíhat a nudit vás.
Podle Meika Wikinga hraje role sociálního státu velmi důležitou roli. Dánové patří k národům kteří platí jedny z nejvyšších daní. Paradoxně to však nevnímají jako negativní fakt, ale jako způsob investice do vlastní společnosti. Sami tak říkají, že si svými daněmi pořizují kvalitu života ve své zemi. Sociální péče v Dánsku následně slouží k omezení nejistoty obyvatel, kteří se dostanou do obtížné situace (např. přijdou o zaměstnání) a zamezuje přílišné nespokojenosti lidí. Argument, že sociální práce a pomoc lidem je ve své podstatě investice do dobře fungující soudržné společnosti, bychom možná mohli použít při získávání podpory a finančních zdrojů třeba na provoz našich neziskových organizací.
Pokud vás téma přístupu k životu podle hygge zaujalo, určitě bych vám doporučila zkouknout stránky projektu Laskavost, na kterých najdete také přednášku Meika Wikinga (na odkazu: https://www.laskavost.cz/o-laskavosti) o jeho knize. Tento projekt hledá dobrosrdečné lidi, kteří se snaží pomáhat ostatním. Myslím, že spousta z vás je adepty na tyto „laskavce“.
Při práci s klienty sociálních služeb se můžeme poměrně často setkávat s tím, že příčinou nepříznivé situace jsou právě nefungující vztahy. A to ve všemožných podobách (jako jsou nenaplněná očekávání, staré křivdy, závislostní jednání, apod.). Při otevírání tématu mezilidských vztahů můžeme použít jednu z Weikingových rad. Obvykle není příliš vhodné ptát se na to, zda je klient šťastný nebo jak moc je šťastný, protože ho k nám přivedla skutečnost, že se „něco pokazilo“ a běžnými způsoby „to nelze napravit“. Můžeme se proto spíše ptát na to, jak je daný člověk spokojený ve svých vztazích, které má s ostatními. Například, jak jste spokojená ve vztahu se svými dětmi? nebo jaký býval Váš vztah s Vaším otcem? Tyto otázky nám může pootevřít další témata, na nichž bude postavena následná pomoc a spolupráce.
Pro sociální práci můžeme koncept štěstí a hygge využít ještě v dalším ohledu. A tím je důležitost bezpečí a pocitu, že někde máme své místo, svůj domov. S domovem je podle Institutu pro výzkum štěstí (The Goodhome report, 2019) spojena naše identita, pocit bezpečí a pohodlí, ale také pocit kontroly a hrdosti. Domov tedy v přeneseném slova smyslu obsahuje to, čím jsme, čím chceme být a co nás činí šťastnými.
V případě, že poskytujeme služby v pobytových zařízeních, které nahrazují domov (domovy pro seniory, azylové domy, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domy na půl cesty) měli bychom myslet na to, že je třeba, aby měl každý klient alespoň na malém místě svůj vlastní prostor, který tyto charakteristiky bude splňovat. Bude to místo, které si klient uplaví podle sebe (identita), kde se bude cítit pohodlně (nebude mu tam třeba moc chladno nebo moc teplo), bezpečně a kde bude mít pocit kontroly (nebude mu třeba hrozit, že mu jeho věci někdo vezme nebo že mu někdo ublíží).
Asi nejtěžší je v pobytových službách zajistit hrdost nad náhradním domovem. V případě preventivních služeb můžeme hrdost stavět na tom, že se člověk snaží svou situaci řešit a přechodný domov je krokem k domovu skutečnému (vlastnímu, samostatnému). Důležitá je v tomto případě naděje, že je možná skutečného domova dosáhnout. U služeb sociální péče lze hrdost postavit na drobných úkonech, které si člověk zvládne zajistit sám, tedy na podpoře samostatnosti. Třeba, že si klient zvládne umýt svůj hrneček nebo porovnat postel. Můžeme se jej snažit podpořit v tom, aby zkoušel sám jíst a zachoval si nejvyšší možnou míru samostatnosti. Pravdou je ale také to, že ne ve všech případech je tento přístup možný. Samotná znalost potřeby domova nám ale může pomoci domácké prostředí ve službách vytvářet (a to nejen v těch pobytových).
Ať už vás hygge jako takové oslovilo nebo ne, myslím, že každý z nás má někdy chuť jen tak relaxovat a užívat si klidu. Když jsem přemýšlela nad slovem, které v češtině nejblíže vystihuje pojem hygge, došla jsem k závěru, že je to slovo pohoda. Celkem často používáme spojení jako: uděláme si „pohodičku“, bylo to „na pohodu“, jsem „pohodář“. I když vím, že dnešní doba se jako pohodová určitě označit nedá, myslím, že právě českou pohodu můžeme využít jako účinnou zbraň proti trudomyslnosti. Pokud nám to tedy okolnosti umožní, zkusme se alespoň na krátkou chvíli (klidně jen na pár minut) „hodit do pohody“ a soustředit se na pozitivní prožitky (třeba si jen dát něco malého dobrého na chuť) .
Pohodové dny v nepohodových časech vám všem, kteří tak skvěle fungujete i za tak omezených podmínek, přeje Any
Zdroje k článku:
Weiking, M. 2017. Hygge – Prostě šťastný způsob života.
https://www.laskavost.cz/o-laskavosti
https://www.happinessresearchinstitute.com/publications
