Vím, titulek článku může působit trochu zvláštním dojmem, ale nebojte, opravdu se nejedná o nějaké kanibalský recept ani o změnu zaměření webu kulinářským směrem. Pouze využívám krásy českého jazyka, který mi umožňuje hrát si se slovy. Co bude tedy obsahem článku a proč má pořadové číslo jedna?

Chtěla bych společně s Vámi nahlédnout pod pokličkou toho, jak “se” takový sociální pracovník vytváří, tedy co je důležité, proto, abychom někoho označili nebo považovali za sociálního pracovníka. Podíváme se proto na to, jak je profese ukotvena a co ji utváří. A pořadové číslo je v názvu článku uvedeno proto, že si v příštím článku větu “uvařit sociálního pracovníka” překlopím do jejího dalšího možného významu. Tedy co způsobuje, že se sociální pracovníci mohou cítit “uvařeně”, což je v přeneseném slova smyslu označení pro, v této profesi často zmiňované, vyčerpání, snížení motivace, chcete-li syndrom vyhoření. Mým cílem totiž není pouze si hrát na to, že vše v sociální práci zalité sluncem. Realita totiž může být jiná. Důležité pro mě je ale rozdávat naději, že není nic ztraceno, protože o tom jsem hluboce přesvědčena.

Takže vzhůru k vaření!

Na jednu porci sociálního pracovníka si připravte:

Přesto, že někdo může říct, že člověk se sociálním pracovníkem rodí, domnívám se, že člověk se rodí spíše s určitými dispozicemi pro to, aby se stal sociálním pracovníkem. To jsou přesně ony ingredience uvedené v obrázku výše. Jsou jimi právě ochota určit se, mít pozitivní vztah k lidem, zajímat se o jejich potíže, mít talent podívat se na svět jejich očima, chápat význam osobních hranic a dokázat reflektovat své vlastní jednání. Aby ale vznikl opravdový profesionál, je potřeba tyto základní předpoklady dále kultivovat a rozvíjet.

Pojďme se proto podívat na to, „co o nocích říká odborná literatura“. Jedním ze základních dokumentů, které v českém prostředí upravují to, kdo je za sociálního pracovníka považován, je zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. Tento zákon v paragrafu 110 definuje předpoklady pro výkon profese následovně:

„Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost…“.

Tedy bez naplnění těchto kritérií není možné stát se sociálním pracovníkem. Myslím, že svéprávnost, zdravotní způsobilost a bezúhonnost jsou podmínky, které by asi většinu lidí běžně napadly, pokud se jich někdo na předpoklady pro výkon téměř jakékoliv práce ptal. Jak je ale myšlena odborná způsobilost? Zde bych ráda vyvrátila poměrně hodně rozšířený názor, že pro výkon sociální práce stačí absolvovat kurz nebo jednoduché a krátké nadstavbové studium. Zákon (taktéž v paragrafu 110) totiž klade podmínku absolvování vyššího odborného vzdělávacího programu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost nebo vysokoškolské odborné vzdělání ve zmíněných oblastech. V zákoně jsou dále upraveny dílčí podmínky a případné výjimky, které mohou nastat. Ty ale zde nebudu blíže rozvádět, abych Vás příliš neunudila. Kromě stanoveného „vstupního“ vzdělávání si musejí sociální pracovníci dále rozšiřovat své odborné znalosti prostřednictvím dalšího vzdělávání, které je v určitém každoročním rozsahu povinné. Možná jste právě v tuto chvíli přehodnotili svůj původní názor, že sociálním pracovníkem může být v podstatě každý. I když do určité míry máte pravdu. Sociálním pracovník může být každý, kdo chce a je ochoten naplnit tyto dané předpoklady.

Když jsem ale více přemýšlela o tom, co přímo utváří profesi jako takovou a to, jaký je konkrétní sociální pracovník, narazila jsem na text mé oblíbené autorky Karen Healy, která do mnohdy až depresivních textů o sociální práci přinesla pro mě alespoň trochu naděje a optimismu. Svůj pohled sama autorka nazývá jako dynamický a neustále se proměňují podle kontextu, ve kterém sociální pracovník působí. To vystihuje současný stav společnosti. Nic není úplně stále a podmínky v jakých se jako lidé a jako sociální pracovníci pohybujeme, se neustále mění. Karen Healy vytvořila svůj vlastní přehled o tom, jaké prvky (kontexty) sociální práci utvářejí (Healy, 2014). Já jsem si je částečně upravila pro české prostředí a pro to, jak roli sociálního pracovníka vnímám já. Určitě ale doporučuji do knih Karen Healy nakouknout, protože jsou velmi inspirující (bohužel ale zatím nejsou dostupné v českém překladu).

Model sociální práce inspirovaný K. Healy (2014)

Sociální práci a význam, jaký jí sami sociální pracovníci vytvářejí, je podle tohoto konceptu ovlivněn institucionálním kontextem, kontextem vzdělávání, kontextem praxe, očekáváním a potřebami klientů, neformálním kontextem a případně dalšími kontexty, které nelze přiřadit ani k jednomu z uvedených.

V samém centru celého konceptu stojí sociální pracovník. Jeho osobnost je jeho hlavním pracovním nástojem, a proto je velmi podstatné, jaká je. Institucionálním kontextem se rozumí souhrn všech zákonných předpisů, metodik či standardů, které upravují danou oblast. Zde tedy platí, že co je psáno, to je dáno a je potřeba se tím řídit. Kontext vzdělávání obsahuje jak profesní přípravu sociálních pracovníků potřebnou pro zahájení výkonu profese, tak celoživotní vzdělávání, které je důležitým prvkem profese sociálního pracovníka. Oblast praxe poté odkazuje na to dovednosti, které si pracovník osvojuje v průběhu výkonu profese. Často se jedná o cenné zkušenosti, které není možné zahrnout do vzdělávání, protože se na ně zkrátka nelze dopředu připravit. A nebylo by potřeba sociálních pracovníků, pokud by nebylo potenciálních klientů. Samotní klienti velmi výrazně ovlivňují charakter sociální práce. V současné době se rovněž čím dál více upozorňuje na užívání moci ve vztahu mezi pracovníkem a klientem. Na klienty je nahlíženo jako na největší experty na vlastní životní situaci, a tedy také jako na ty, kteří mají v rukou svůj vlastní život a mají právo o něm rozhodovat. Předposledním zmíněným kontextem je neformální kontext. Ne nadarmo se říká, že bez podpůrného sociálního zázemí, je pro sociálního pracovníka velmi náročné profesi vykonávat. Neformálním prostředím tedy označuji všechny blízké, přátele, zájmy a koníčky, ze kterých může sociální pracovník čerpat energii. Pokud však v rámci neformálního kontextu “něco” nefunguje, může se to promítat také do celkového fungování sociálního pracovníka (protože i my jsme jenom lidé). Poslední “bublina” obrázku je věnována ostatním kontextům. Zde jsem vytvořila prostor pro vše další, co může mít vliv na to, jak pracovník ve své roli funguje. Typickým zástupcem, který by mohl být do této oblasti zahrnut, je zdravotní stav nebo nastavení času a práce s ním. To vše tedy vytváří směsici, ze které nám vyjde to, jaká sociální práce bude a jak ji sociální pracovníci i veřejnost budou vnímat.

Možná se teď ptáte na to, “co tím básník chtěl říci”. Myslím si, že je dobré uvědomit si, jaké všechny podoblasti se podílejí na tom, co sociální práce je. Toto uvědomění nám totiž může pomoci více pochopit, co je potřeba udělat, se sociální pracovníci cítili ve své roli dobře a mohli ji vykonávat dlouhodobě. Už v minulýc článcích jsem naznačila, že v budoucnu bude potřeba sociální práce možná ještě větší než dnes, a proto jsem se začala více zajímat o to, co by mohlo napomoci tomu, aby profesi vykonávali lidé dlouhodobě s radostí.

Jednoltivé kontexty se mohou mezi sebou často prolínat (např. když je zákonnou úpravou stanoveno minimální vzdělání sociálního pracovníka). I přes tyto v určitém slova smyslu neurčité hranice, ale lze stanovit, jaké ingredience vytvoří ideální prostředí pro utvoření skvělých sociálních pracovníků.

Uvědomění, co je potřeba zařídit pro to, aby byli sociální pracovníci dlouhodobě spokojeni, vnímám jako první krok k řešení situace. A ten máme nyní za sebou – paráda. Pokud si najdete chvilku, napište mi prosím, jaký je Váš názor na to, co ovlivňuje utváření sociální práce. Já se budu těšit u některého z dalších článků a především u pokračování – tedy Jak uvařit sociálního pracovníka 2.

Moc Vás zdraví Vaše Any

Zdroje k článku:

zákon č. 108/2006 Sb, o sociálních službách. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108

Healy, K. 2014: Social work theories in context: creating frameworks for practice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *