Není čára jako čára…aneb když čára pomáhá

Co se Vám vybaví, když řeknu slovo čára? Mě jako první napadá čára života na dlani, ze které může nějaká věštkyně vyčíst, co mě čeká a nemine. Tedy pokud tomu člověk věří. A hned v záhy si vzpomenu na svá studentská léta strávená v Brně. Slovo „na čáře“ bylo doslova pojem, bez kterého nikdo nikam nevyrazil Označoval totiž známý meeting point tedy místo setkávání přímo v centru města, odkud dál vyrážíte do jeho víru.

V něčem podobné a v něčem rozdílné, je pojetí čáry v podání organizace Podané ruce, o.p.s. Tato organizace totiž vytvořila zcela novou aplikaci, která pomáhá nejen lidem bez domova, získat informace o tom, jaké služby mohou kde v Brně využít. Propojuje tedy Brno a určité životní cesty, které může svými aktivitami zjednodušit.

Aplikaci lze jednoduše a zdarma stáhnout v mobilním obchodu. Sama jsem si vyzkoušela její fungování a musím přiznat, že prostředí aplikace je velmi přehledné a jednoduché. Co velmi oceňuji, je schopnost aplikace flexibilně reagovat na aktuální mimořádnou situaci, která souvisí s pandemií koronaviru. Prostřednictvím aplikace jsou tedy uživatelé zásobováni informacemi o tom, jak se situace ve městě vyvíjí, jaké služby jsou omezeny a jaké nové naopak mohou využít. Je totiž velmi složité aktuální informace zprostředkovávat i těm, s nimiž pracovníci služeb nejsou (nebo nyní s ohledem na zajištění bezpečnosti nemohou být) v pravidelném kontaktu. Takto ale mohou být informace zprostředkovány mnohem širšímu spektru lidí. Obdivuji také, že tvůrci mysleli na všechny možné souvislosti situace osob bez přístřeší nebo v krizové situaci, a tak v aplikaci naleznete kromě odkazů na sociální služby a pobytová zařízení také informace o tom, kde je možné zajistit si pitnou vodu, využít veřejné toalety zdarma, nabít si telefon a podobně.

Právě nový a zajímavý přístup organizace je důvodem, proč jsem se rozhodla aplikaci zmínit v rámci své rubriky Nápady z praxe. V ní se budete setkávat se zajímavými nápady z oblasti sociální práce. A protože takových nápadů je nepřeberné množství, myslím, že mám na následujících 20 let o čem psát. Pokud byste chtěli upozornit na podobný skvělý nápad, na kterém pracujete Vy nebo někdo kolem Vás, určitě budu ráda, když mě kontaktujete na webu nebo facebooku a společně tak budeme moci dobré nápady šířit dál. 

Pokud organizaci Podané ruce neznáte, tak ještě na závěr krátce přiblížím její činnost. Organizace se věnuje oblasti prevence a léčby návykového chování, duševnímu zdraví, programům pro děti a mládež, programům postpenitenciární péče, ochraně veřejného zdraví, programům na podporu a rozvoj etnických skupin a dalším aktivitám. Je podstatným partnerem v oblasti prevence a léčby závislostí a v oblasti práce s dětmi a mládeží. Jestli Vás zajímají informace o konkrétních aktivitách, službách a projektech organizace, určitě doporučuji přečíst si její výroční zprávu a případně také navštívit její stránky.

Moc Vás zdraví Vaše Any

Zdroje k článku

https://podaneruce.cz/
https://issuu.com/rosanetek/docs/vz2019_podane_ruce_web
https://aktualne.podaneruce.cz/mobilni-aplikace-cara/

Zajímá Vás více o sociální práci?

POŠLETE MI SVŮJ KONTAKT A JÁ VÁS BUDU INFORMOVAT O VŠECH NOVINKÁCH, KTERÉ NA WEBU VZNIKNOU!

MOU ZÁSADOU JE, ŽE NESPAMUJI! DALŠÍ INFORMACE O OCHRANĚ SVÝCH DAT NALEZNETE V SEKCI ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ.

Možná vás bude zajímat

Čokoláda pro duši sociálních pracovníků XV. – když jsme unaveni z věčného soucitu

Taky máte pocit, že už toho o syndromu vyhoření bylo napsáno hodně? Někdy vnímám, že se za něj schovává vše a spojení „ona je vyhořelá/on je vyhořený“ už se poměrně vyprázdnilo svým obsahem a představuje nějakou normu. Pravdou však je, že v reálu se můžeme setkat s více rozličnými situacemi, kdy se necítíme dobře, a přesto nenaplňujeme znaky vyhoření.

S láskou o sociální práci EP 2 – S Helenou Málkovou o podpoře neformálních pečujících

V rozhovoru s Helenou Málkovou se dotýkáme toho, co neformální pečující potřebují a že jsou cílovou skupinou, která si zaslouží pozornost sociální práce. A to navzdory tomu, že z pohledu legislativy stále zůstávají upozaděni. Mluvily jsme ale také o tom, jak těžké je pro sociální pracovnici skloubit rodičovskou a profesní roli a jak jako matka pohlíží na své další pracovní uplatnění.