V druhém díle seriálu Atlas péče o sebe se podíváme na to, co znamená pojem ikigai. Říká vám to něco? Přiznám se, že je pro mě hodně zajímavé sledovat různé současné přístupy, zabývající se lidským štěstím a psychickou pohodou. Snažím se následně tyto koncepty aplikovat na nás sociální pracovníky a naši profesi. V minulosti jste se proto na webu již setkali například s textem Hygge a sociální práce?. K čemu může naší psychické pohodě tedy přispět dálkami vonící filozofie ikigai?
Své rodiště má pojem a i celé životní pojetí ve stylu ikigai v Japonsku – zemi, která patří k těm, v nichž se lidé dožívají nejvyššího věku. Snaha pátrat po tom, jak lze lidský život prodloužit, vedla k tomu, že je již v dnešní době životní přístup Japonců – Ikigai – celkem dobře popsán (pro takový orientační vhled do tématu Ikigai doporučuji knihu Héctora Garcíi a Francesca Mirallese – Ikigai: Šťastný a dlouhý život). Ikigai lze do češtiny nejlépe přeložit jako důvod k bytí nebo důvod, proč ráno vstáváme z postele. V Japonštině je toto slovo vyobrazováno čtyřmi znaky, které v doslovném překladu znamenají „život“ a „mít cenu“.
Pokud vás v souvislosti s hledáním smyslu života napadla Franklova logoterapie, uvažuje určitě správně. Logoterapie a učení ikigai mají mnoho společného. Logoterapie, inspirovaná hrůzami a zároveň obrovskou vůlí k životu za druhé světové války, poukazuje na skutečnost, že: „kdo má proč žít, dokáže snést téměř jakékoliv jak“. Frankl zastával názor, že člověk pro rozvinutí svých schopností potřebuje výzvy a životní zkoušky. Pokud víme, jaký smysl nás život má, vyvarujeme se tak naší existenciální prázdnotě.
Podobnou myšlenku popsat také Simon Sinek, ve své knize Začněte s proč. Pokud víme proč děláme to, co děláme, a jaký má tedy náš život smysl, můžeme se posunout k tomu, jak svůj smysl naplnit a co konkrétně udělat (jaký zvolit postup krok po kroku).
V rámci přístupu ikigai se dotýkáme tématu sebereflexe a seberealizace, která spadají do osobní a psychické složky diagramu péče o sebe.
A co tedy Japonci radí pro to, abychom do svého života vpustili ikigai a zajistili si tak, aby byl dlouhý a spokojený?
- Udržujte se neustále aktivní. Japonci totiž neznají něco jako odchod do důchodu, i ve vysokém věku mají mnoho aktivit a zapojují se do veřejného života v místě, kde žijí.
- Nespějte a buďte více v klidu. Snažte se nedělat více věcí najednou, protože se ukazuje, že takto nemůžeme dané činnosti vykonávat kvalitně. Zkusme se proto v jednu chvíli plně soustředit jen na jednu věc – žít v přítomnosti. Myšlenky vám pak nebudou tolik přelétávat.
- Nepřecpávejte se. Je zajímavé, že se Japonci zpravidla nenajedí „až k prasknutí“, ale dodržují pravidlo, že své břicho naplní jídlem jen asi z 80%. Vyvarují se tak pocitu plnosti a únavy po jídle.
- Mějte kolem sebe blízké lidi a přátele. Japonci jsou velmi rádi součástí místní komunity, setkávají se a sdílejí svou radost, ale také potíže. Právě vztahy jsou pro ně zdrojem životní energie.
- Cvičte a udržujte si kondici. Japonci se snaží tzv. být ve formě na své další narozeniny. Praktikují cvičení jako je jóga, čchi-kung nebo šiacu. Pro každého však může být tím správným pohybem něco jiného.
- Buďte vlídní k ostatním, usmívejte se, buďte vděční. Všichni máme raději, když se setkáváme s milými a příjemnými lidmi. Prostřednictvím úsměvu a poděkování můžeme šířit vděčnost a radost dále.
- Vracejte se do přírody. Příroda má neskutečnou schopnost nabíjet nás energií. Když to bude jen trochu možné, zkuste proto vyrazit ven, pročistit své plíce a načerpat sluneční paprsky.
- Dávejte pozor na svou pokožku. Tento prvek je zajímavý, protože každá kultura má svůj určitý předobraz krásy. Pro Japonce je to bílá pleť. Vzpomeňme si třeba gejši, které si svou pleť bělí různými přípravky. Japonci dbají na ochranné faktory v opalovacích krémech a na zodpovědné vystavování se Slunci. Můžeme se jimi inspirovat v tom, že když svou pokožku budeme lépe chránit. Ta nám tak zůstane dále mladistvá a svěží.
- Následujte své ikigai. Propojte svou vášeň, poslání a profesionalitu ve vašem uplatnění.
A jak své ikigai zjistit? V tom nám může pomoct schéma, které uvádím níže. Toto schéma rozčleňuje ikigai do celkem 4 oblastí a otázek.
Ta první se ptá jednoduše: Co miluješ? Zaměřuje se tedy na to, co máme rádi, u jaké činnosti nám čas volně a nenuceně plyne a co nám dodává dobrou energii.
Druhá se ptá na to, co svět potřebuje? Tedy jaké lidi a profese potřebuje naše společnost? U sociálních pracovníků je to možná na první pohled zřejmé, svět však potřebuje lidi s různým nadáním a schopnostmi, tedy ne jen ty s vysokoškolským titulem a společensky dobře ohodnoceným postavením. Svět potřebuje řidiče, uklízeče, pekaře a další a další lidi, kteří svou práci dělají poctivě a s nadšením. Z tohoto úhlu pohledu tak lze najít smysl opravdu v každém uplatnění – jde jen o to, se na smysl naše uplatnění díváme. Vzpomínám si na jednu televizní reality show, v níž vystupovat pán, který pracoval dlouhá léta jako popelář. Na mnoho z nás tato práce může působit jako odpudiví a zapáchavá, tento pán však smysl své práce vidět v pomoci lidem, aby se netopili v odpadu a zároveň jako možnost, jak působit osvětově v oblasti třídění odpadu. Vždy když vyvážel popelnice, přidávat na popelnici informační lístek přibližující, jak správně třídit odpad. Své práci tak dal úplně jiný význam a smysl, protože najednou přispíval k šíření osvěty v tématu ochrany přírody.
Třetí otázka nás přenáší do více praktické roviny, protože se ptá: Co Tě uživí? Vím, že právě zde jsme v souvislosti se sociální prací na tenkém ledě. V posledních letech totiž výrazně vyvstává otázka finančního ohodnocení sociálních pracovníků, které je v mnoha ohledech neadekvátní náročnosti práce a zároveň nerovnoměrné podle oblasti sociální práce, v níž pracovníci působí. Zajímavé však je, že nastupující generace zaměstnanců – tedy lidí, narozených v 90. letech (mileniálové) – se čím dál více zajímá spíše o význam své práce v souvislosti s jejich seberealizací, než o finanční ohodnocení jako takové. Platí rovněž, že samotné zvýšení platu má pro motivaci zaměstnance jen dočasný efekt. Pokud v naší práci nevidíme smysl, je pro nás tedy všeobecně složité ji vykonávat dlouhodobě. Tato otázka však zůstává v oblasti základních potřeb. Tedy, dokážeme vykonáváním této profese zajistit svou základní existenci?
A poslední, čtvrtá otázka je možná nejtěžší – V čem jsi dobrý? Spousta z nás má potíže, pokud má označit své silné stránky. Když se nás na ně pak ptají během přijímacího pohovoru, jsme zaskočeni. Pravdou však je, že vědomí a uplatnění vlastních silných stránek je velmi důležité. Proto se v rámci webu velmi často zaměřuji právě na reflexi toho, co nám jde, co se nám povedlo. Naše silné stránky nám totiž mohou pomoci pustit se i do oblastí činnosti, které jsme dříve neznali. Pokud máme ale vědomí toho, že dokážeme být flexibilní, učit se nové věci a být vytrvalí, tak máme vše, co pro začátek potřebujeme.
A proč je tedy nalezení vlastního IKIGAI pro nás jako sociální pracovníky důležité? Myslím si totiž, že vědomí smyslu v naší práci odděluje ty, kteří sociální práci vykonávají krátkodobě a ty, kteří se jí věnují celý život. V průběhu své pracovní kariéry totiž narážíme na rozličné překážky, které nám pomáhá právě vědomí smyslu (ať už je smysl pojat jakkoliv a spatřován v jakémkoliv aspektu naší práce) pomáhá překonat. Samozřejmě jsou zde i další podpůrné skutečnosti jako rodina, blízké vztahy, osobní hranice a další. Vědomí smyslu ale dávám na první místo.
Zároveň se tento model může hodit také třeba pro práci s klienty, kteří se po nějaké době chtějí vrátit na trh práce a najít své uplatnění, které by jim dávalo smysl (například v sociálně rehabilitačních službách, při kariérním poradenství nebo při práci s mladými dospělými, kteří opouští institucionální zařízení, apod.). Pamatuji se, že když jsem se jedné ze svých klientek ptala na to, co jí na její práci baví, viděla jsem, jak je hrdá na to, že pracuje u technických služeb. Tato práce jí přišla jako pro společnost důležitá a přínosná, protože zajišťovala, že se v zimě nikdo nezraní kvůli náledí nebo kluzkému sněhu. Zároveň jí dodávala pocit sebejistoty, protože díky ní uživila celou rodinu a byla tak plně samostatná. Pro tuto mou klientku byla představa pobírání sociálních dávek nemyslitelná, její uplatnění v technických službách jí tak dodávalo také potřebné sebevědomí.
Zkuste si proto schéma projít a zamyslet se na tím, jak byste odpověděli na dané otázky vy sami. Dejte mi vědět, na co jste zodpovídám otázek zjistili a jak se vám celý text líbil. Hodnotit můžete v komentářích nebo jen kliknutím na like/dislike.
Krásné dubnové dny a nalezení životního smyslu vám přeje vaše Any
