Hned v úvodu vás poprosím, abyste sami podle sebe zodpověděli následující otázky:

Myslíte si, že má v naší společnosti úplně každý stejnou příležitost dosáhnout úspěchu?

Myslíte si, že společenský systém v naší společnosti nemá na nikoho negativní dopad?

Myslíte si, že v naší společnosti nejsou žádné předsudky a nikdo není stigmatizován (nálepkován)?

I když nejsem jasnovidec, tak tak nějak tuším, že jste alespoň na jednu otázku odpověděli NE. A právě díky nebo možní spíše kvůli tomuto “ne” existuje sociální práce. Ve chvíli, kdy si řekneme na tyto otázky ANO, tak sociální práce nebude potřebná.

Sociální práce bývá pro některé lidi obtížně uchopitelná nebo definovatelná. Pro spoustu lidí je zároveň složité vnímat její specifičnost a výjimečnost. Abychom si vše lépe představili, ukážeme se, jaké je její “pole působnosti”. Sociální práce je jediným pomáhajícím oborem, který přináší širší úhel pohledu. Nezajímá se tedy pouze o potíže jednotlivce (jako například psychologie, lékařství), ale také o vliv a působení jeho prostředí (rodina, práce, místo bydliště) a celé společnosti (sociální podmínky, sociální systém, svoboda projevu, geografické prostředí). Pro popis těchto oblastí působení sociální práce jsou používány pojmy MIKRO, MEZO a MAKRO. Prakticky si vše lze ale představit tak, že máme konkrétního člověka, třeba pana Miroslava, který je určitého věku, vzdělání, pracovních zkušenosti, má určitou osobnost a nějak vnímá svět kolem sebe (mikro úroveň). Pan Miroslav žije v nějakém městě, má sousedy, přátele a pracovní kolektiv. Se všemi těmito lidmi kolem sebe je v nějakém kontaktu a interakci (mezo úroveň). Možná na první pohled nepřímo, ale ve skutečnosti velmi významně, pana Miroslava ovlivnilo to, v jaké zemi žije, zda je v ní dostupné vzdělání, zdravotní péče, jestli je možné v dané zemi nebo společnosti projevovat svůj vlastní názor nebo zda je v ní pečováno o ty, kteří si nedokáží pomoct sami (makro úroveň).

Na všech těchto úrovních mohou vznikat rozličné problémy, se kterými pomáhá právě sociální práce. Sociální práce se tedy zajímá o kontext a souvislosti daného problémukonkrétního člověka (klienta). Propojuje tak osobní potíže s celospolečenskými tématy a upozorňuje na to, kde má společenský systém mezery a kde nefunguje.

Mnohdy je sociální práce vyčítáno, že si vybírá útržky znalostí z jiných vědních disciplín. Na tom je do jisté míry pravda. Sociální práce využívá prvků, psychologie, práva, medicíny, pedagogiky, sociologie, filozofie, etiky, náboženství a dalších. Je ale důležité také poznamenat proč tomu tak je. Každého člověka totiž nelze zaškatulkovat pouze do jednoho šuplíku s nápisem “psychologie”, “medicína”, “pedagogika”, “adiktologie”, “psychiatrie”, “právo”. Svět a všichni lidé v něm jsou totiž komplexní (složití). Pravděpodobně by si to možná mnozí z nás přáli, ale nic ve světe není jen černé nebo bílé. Právě jednotlivé barvy a odstíny dokáže sociální práce zachytit a pochopit. Sociální pracovníci tedy využívají poznatků z různých disciplín pro to, aby dokázali pomoci člověku v jeho složité životní situaci, která jej trápí nebo omezuje v tom, aby měl pocit, že žije spokojený život (který také pro každého člověka znamená něco jiného). Stejně tak, jako jsou jiné otisky prvků každého člověk, je jiný i jeho životní příběh.

A abychom se opět vyhnuli přílišnému teoretizování, ukážeme si to prakticky. Představme si člověka bez domova, který přišel o práci a bydlení, pravidelně spává na nádraží a prostředky na živobytí získávání žebráním. Chlad v zimních měsících tomuto člověku způsobil četné omrzliny na nohou. V takové situaci je podstatná pomoc lékařů a dalších zdravotníků, kteří zajistí vhodnou léčbu, převazy, masti a léky. Vyřeší však až následek faktu, že je daný člověk na ulici. Jeho potíže se tak mohou vracet opakovaně a dále zhoršovat celkový zdravotní stav. Pokud však tento člověk začne spolupracovat se sociálním pracovníkem, ten mu může pomoci zajistit alespoň nouzové nebo přechodné ubytování (možnost strávení mrazivé noci na židli v krizovém zařízení, zajištění noclehárny). Zároveň může s tímto člověkem navázat vztah a podporovat jej v péči o své zdraví a v pravidelném navštěvování lékařů kvůli kontrolám. Takovým postupem lze předcházet zdravotním komplikacím ještě dříve než nastanou.

Současná celospolečenská situace spojená s epidemií ukazuje, jak významná je schopnosti přizpůsobit se různým situacím a flexibilně reagovat na společenskou situaci. Jedinečnost sociální práce tedy tkví v tom, že je schopná přizpůsobit se a adaptovat na měnící se podmínky a měnící se kontext, ve kterém působí a využívat poznatky z různých oborů pro pomoc v konkrétním problému. Právě schopnost vnímat a reagovat (reflektovat) na jedinečnost každé situace a osoby činí sociální práci perspektivním oborem, který má zajímavé a široké uplatnění.

Můžeme tedy jako sociální pracovníci vykročit s hlavou vztyčenou, protože víme, že máme schopnost dělat svět lepším a že náš obor není jen “popelkou” mezi pomáhajícími profesemi, ale naopak dokáže nabídnout něco výjimečného, co nikdo jiný neumí.

Dejte mi vědět, čím je zrovna pro vás sociální práce výjimečná, co vás její studium naučilo nebo čím vám pomohl sociální pracovník?

Krásné dny vám přeje vaše Any

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *