Disciplína, která podporuje sociální změny a rozvoj, společenskou soudržnost a která posiluje a osvobozuje lidi…Sociální práce se zabývá lidmi a způsoby řešení životních nesnází…Sociální práce usiluje o zlepšení osobní pohody” (výňatek z globální definice sociální práce, ISFW, 2014)

Uvedená část textu z globální definice odkazuje na základní hodnoty a směřování sociální práce. Právě hodnoty jako takové mohou být zdrojem informací o tom, co sociální práce je. Jaké jsou tedy její další základní hodnoty?

Teď když známe základní hodnoty (pro ty, které by hodnoty sociální práce zajímaly blíže určitě doporučuji přečíst si Etický kodex sociálního pracovníka České republiky – viz odkaz na konci článku), můžeme pátrat dále po tom, co je tedy vlastně podstatou sociální práce?

Dá se říci, že v lidské historii vždy existovali lidé, kteří potřebovali pomoc a zároveň existovali ti, kteří potřebnou pomoc nabízeli (Gambrill, 2013). Pohled na toho, kdo je potřebným a kdo je pomocníkem se v průběhu věků měnil stejně jako samotné způsoby pomoci. Stejný potřebný člověk, pro lepší představu třeba člověk s fyzickým handicapem, tak mohl být v jednom období vnímán jako slabý kvůli svým vlastním neschopnostem, jindy se ocitl vyloučen na samotný okraj společnosti (například umístění do ústavního zařízení). Později se mohl stát hlavním cílem pomoci společnosti a ocenění společnosti (například handicapovaní sportovci, kteří jsou oceňováni pro své velké odhodlání a vytrvalost). Stejně jako se pohled na potřebnost a pomoc mění v průběhu historie, mění se také napříč různými kulturami.

Sociální práce se jako obor řadí k tzv. pomáhajícím profesím. Tyto pomáhající profese odlišuje od jiných oborů (minimálně) jeden významný prvek, a tím je lidský vztah mezi pracovníkem a klientem. Jsou totiž i další povolání, při jejichž výkonu se pracovníci dennodenně setkávají s množstvím dalších lidí, se kterými musejí komunikovat (jako například prodavač, obchodník, kadeřnice apod.). Od pomáhající profese se ale liší tím, že od nich není očekáván vztah mezi pracovníkem a klientem (Kopřiva, 2016).

Důležitou skutečností je také fakt, že potřeba pomoci je od pomáhajících profesí očekávána v situaci, kdy ostatní způsoby řešení problému selhaly nebo nejsou dosažitelné (Úlehla, 2005). Sociální pracovníci tedy zaměřují svou pozornost situace, kdy se zkrátka v životě lidí “něco” pokazilo a tito lidé zároveň už nevědí jakým způsobem situaci řešit za využití jim dostupných zdrojů (například pomoc od příbuzných nebo známých). V této chvíli tedy nutné danému člověku poskytnout odbornou a komplexní pomoc. Ta je zajišťována právě díky sociálním pracovníkům prostřednictvím základního pracovního nástroje, kterým je jejich osobnost (Kopřiva, 2016).

Co osobně považuji za největší výhodu sociální práce je, že oborem, jehož základní hodnoty jsou jasné, ale který je zároveň schopen flexibilně reagovat na různorodý kontext, ve kterém se nachází (Fook, 2011). Situace a potažmo problém každého člověka je jiný a jedinečný. Úplně jinak bude vypadat a probíhat sociální práce s rodinou s dětmi, která se v důsledku onemocnění živitele rodiny ocitla ve finanční tísni a práce s člověk, kterého jeho závislost na alkoholu vyřadila z běžného života a z jeho sociálních vazeb. Právě tuto vlastnost sociální práce považuji za jednu z největších výhod a také vlastností, kterou nelze přisoudit mnohým jiným profesím u nichž jsou pracovní postupy dané a univerzální.

S trochou nadsázky můžeme říct, že sociální práce je jediným oborem, jehož cílem je vlastní zánik. Tím mám na mysli stav, jí nebude ve společnosti potřeba. A to proto, že pokud nastane chvíle, kdy sociální práci společnost nebude potřebovat, bude to také znamenat, že nejsou lidé, kteří by potřebovali pomoc. Osobně si ale myslím, že společnost se neustále mění a vyvíjí a sociální práci proto v budeme (bohužel) potřebovat v budoucnu možná ještě více než nyní.

V tomto místě bych vám chtěla moc poděkovat, že jste se článkem “prokousali” až sem. V závěru bych totiž chtěla zmínit asi nejpodstatnější věc. Možná vás při čtení článku napadlo, že sociální práce může být hodně náročnou disciplínou. A je to pravda. O to víc je proto velmi důležité, aby sociální pracovníci vnímali také svá práva a své potřeby vážně (Úlehla, 2005). Přestože si to většina lidí nepřipouští, kdyby se jednoho dne rozhodli, že ani jeden z nich nepřijde do práce, bylo by to obrovský problém. I když se tedy mohou cítit nedocenění nebo svázáni nefunkčním systémem pomoci, jsou aktivními činiteli, kteří mohou sami ovlivnit význam a postavení, jaký sociální práce bude mít ve společnosti. A to prostřednictvím ovlivňování své vlastní praxe (Healy, 2014). Mějme tedy na paměti, že sociální pracovníci mají velkou moc a do budoucna bude potřeba jim více naslouchat.

Moc vás zdraví vaše Any

Zdroje z článku:

Fook, J. 2016: Social work: a critical approach to practice. Los Angeles: Sage.

Healy, K. 2014: Social work theories in context: creating frameworks for practice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan.

Gambril, E. 2013: Social work practice: A critical thinker´s guide. New York: Oxford University Press.

ISFW. 2014: Global definition of social work. Dostupné z: https://www.ifsw.org/what-is-social-work/global-definition-of-social-work/

Kopřiva, K. 2016: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál.

Úlehla, I. 2005: Umění pomáhat. Praha: SLON.

Etický kodex sociálního pracovníka České republiky: http://www.apsscr.cz/ckfinder/userfiles/files/Etick%C3%BD%20kodex_Profesn%C3%AD%20svaz_verII.pdf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *