Na první pohled se to možná zdá být jasné. Musíme pracovat, ale také odpočívat. Co je tím ale přesně myšleno? Na uvedenou rovnici růstu jsem narazila v zajímavé knížce Brada Stulberga a Steva Magnesse, která se jmenuje Na vrcholu (2019). Jde v ní o to, že pokud se máme posouvat a rozvíjet, je nutné, abychom úměrně střídali zátěž a uvolnění, neboli odpočinek. Typickým příkladem využití této teorie v praxi je oblast sportu. Když se vrcholoví sportovci připravují na své nejlepší výkony, využívají právě fázování k tomu, aby si budovali co nejlepší kondici. Velmi dobře si uvědomují, že neustálý trénink bez odpočinku vede k přetrénování a mnohdy až ke zranění. Dobře fungovat a dosáhnout vrcholu tedy lze pouze za předpokladu, že se občas zastaví a zrelaxují. V případě vrcholových sportovců je tedy plánování vypětí a odpočinku klíčem k úspěchu. Úplně stejně lze ale tuto myšlenku převést do jakékoliv oblasti lidské činnosti. Pokud budeme neustále vystaveni pouze nadměrnému vypětí a nebudeme mít dostatek prostoru, abychom si od něj odpočinuli, naše výkonnost, a tedy také kvalita naší práce, půjdou výrazně dolů.

A jaké vypětí mám na mysli? Jsou to veškeré zátěžové situace, kterým jsme vystavováni. Aby však došlo k osobnostnímu růstu, mělo by se jednat o úkoly, které jsou tzv. na hranici zvládnutelnosti. Takové úkoly pro nás představují nějakou výzvu (něco, co jsme ještě nedělali a nejsme si v tom tedy úplně jistí), kterou ale zároveň máme šanci a předpoklady zvládnout. Původním autorem myšlenky o střídání vysokého nasazení a odpočinku, je Mihaly Csikszentmihalyi (kterého možná znáte jako autora teorie flow – o tom ale blíže zase někdy příště :-)). Podle jeho výzkumu se prokázalo, že naše nové schopnosti získáváme díky náročným výzvám, což ale neznamená nebezpečným nebo nezvládnutelným. Stejně jako když netrénovaný člověk začíná se zvedáním činek, nezkouší hned na první pokus zvednout činku o váze stopadesát kilogramů. Ví totiž, že by si spíše ublížil. Stres nebo zátěž, jsou tedy vnímáni v základu jako neutrální skutečnosti, které škodí pouze v dlouhodobě v nadměrném množství (Magness, Stulberg, 2019).

Zkusme proto určitou míru stresu vnímat pozitivně jako příležitost k růstu. Třeba když vám váš šéf nabídne možnost prezentovat před dalšími odborníky něco z vaší dobré praxe, ale vy se toho obáváte, protože neradi mluvíte před více lidmi. Může to být příležitost, jak se posunout. Nezapomeňme se však za tento výkon také patřičně ocenit a zrelaxovat 🙂

Na úplně stejném principu pak můžeme také plánovat dovolené. Když víme, že červen bude obdobím vykazování dat pro donátory našich služeb nebo obdobím ukončování a vyhodnocování našeho projektu, naplánujme si po jeho skončení volno, abychom mohli dočepat baterky. Třeba nás právě v momentě, když “vypneme” napadnou nějaké další úžasné nápady.

Dostatek zajímavých příležitostí k růstu Vám přeje Vaše Any

Zdroje k článku:

Magness, S., Stulberg, B. 2019: Na vrcholu. Posuňte své možnosti, vyhněte se vyhoření a dosáhněte nejlepších výsledků díky nové vědě o úspěchu. Praha: Grada.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *