Čokoláda pro duši sociálních pracovníků VI. – jak na nedokonalost

Máte kolem sebe lidi, kteří se neustále usmívají, jsou takzvaně „happy“ a máte z nich dojem, že je přece nikdy nic nerozhází? 

Při každém setkání s nimi se cítíte konfrontování se svými vlastními chybami a tím, že váš život zkrátka není dokonalý.

Realita je taková, že nic není dokonalé a nikdo není dokonalý, i když se nám to tak může zdát a můžeme na takové lidi pohlížet se žárlivostí. 

Nedokonalost lidí i života jako takového je normální, a o tom si právě v dnešní Čokoládě pro duši sociálních pracovníků řekneme více. 

Milý příteli: Protože máš v sobě něco, co je nedokonalé nebo zničené, můžeš tím získat motivaci, abys tvrdě pracoval a překonal to – a nakonec ti to může přinést úspěch v životě. Nezoufej nad tím, co je na tobě nedokonalé.

Haemin Sunim

Všeobecný názor je takový, že dokonalý sociální pracovník by měl být za všech okolností hodný a orientovaný pouze na potřeby druhých. Takový člověk ale zpravidla opomíjí své vlastní potřeby. Myslím si tedy, že ve skutečnosti vše stojí obráceně. Nejprve je třeba postarat se o sebe a mít spokojeného pracovníka, a pak můžeme stavět kvalitní službu lidem.

Jedním z prvků budování vlastní spokojenosti je přijetí nedokonalosti jako běžné součásti života. Spisovatel a budhistický učitel Haemin Sunim, s jehož citáty jste se v rámci webu už setkali, ve své knize Láska k nedokonalým věcem popisuje, že, když se v první řadě postaráme o sebe, tak svět uzná, že by o nás mělo být postaráno. I proto web vybízí k tomu, abychom začali u sebe prostřednictvím malých kroků a nečekali, že někdo shora zajistí, aby naše profese bypa lépe ohodnocena a vnímána. 

Pojďme se proto inspirovat dalšími myšlenkami tohoto zajímavého muže k tématu nedokonalosti.

Jak na nedokonalost
„Život si přirozeně vybírá daň na našem těle, naší mysli i našich vztazích. Než si zvolit život, ve kterém nebudete dělat nic, protože se bojíte udělat chybu, zvolte si raději život, který se nezdary a bolestí zdokonaluje.“

V tomto citátu se dostáváme k pojmu, který je označován jako iterace. Ten představuje opakovaný proces, během něhož se snažíme realizovat ten – podle nás nejlepší nápad. Po realizaci nápadu následně sledujeme, co se děje a získáváme zpětnou vazbu. Tu dále zapracováváme do svého projektu tak, aby byl neustále zdokonalován. S každým pokusem směřujeme k tomu, abychom dělali práci co nejlépe. Chyba v tomto procesu představuje cennou zkušenost, ne nic špatného. Platí tedy, že vždy má smysl se snažit, i za cenu, že na své cestě někdy na chvilku odbočíme do slepé uličky. Nakonec zjistíme, že i ta někam vede.

„Neporovnávejte se s ostatními, ale se svým starým já. Mějte sami sebe rádi za upřímnou snahu. A nepřestávejte sami v sebe věřit.“ 

Současný svět, podpořený působením sociálních sítí, nás tlačí k tomu, abychom se neustále srovnávali s ostatními. Děti absolvují srovnávací zkoušky znalostí, výkon sociálních služeb podléhá benchmarkingu. Sunim si však myslí, že pokrok je třeba posuzovat vždy v kontextu daného člověka a příběhu. Platí to tak nejen pro naše klienty (kteří často mívají nízké sebevědomí, nevěří si a mají myšlenky, že jsou nedostatečně schopní, krásní, chytří, apod.), ale také pro nás.

Zkusme se podívat zpět v čase a ocenit se za to, jakou cestu jsme už ušli a co se nám podařilo naučit a zlepšit. Pamatuji si situaci, kdy byly dvě sociální služby při financování hodnoceny pouze na základě počtu realizovaných intervencí. Ve skutečnosti však pracovníci jedné služby trávili na cestě k klientům kvůli velkým přesunům mnohonásobně více času. Zkrátka větší počet klientů nebylo v jejich moci obstarat. Vyvarujme se proto situaci, kdy budeme podle jednoho znaku hodnotit celek. A neodsuďme také sami sebe, protože nám nějaká jedna vlastnost chybí.

„Nemyslete si, že vás může někdo milovat jen tehdy, když uspějete v tom, co svět vyžaduje. Lásku si zasloužíte už vy jako takoví. Stačí už to, že jste.“

Lásku a ocenění si nemusíme zasloužit. Úctu si totiž zasloužíme již svou samotnou lidskou existencí. Potvrzují to mnohé charty lidských práv. Stává se však, že se někdy můžeme cítit jako nehodni vstřícného přístupu. Sunim tuto představu popírá a říká, že každý si zaslouží uznání své vlastní hodnoty. Tedy i my sociální pracovníci. A to bez ohledu na to, jestli zvládneme za den realizovat dvě nebo deset intervencí. Jestli jsme pro někoho dobří a důležití jen za splnění určitých podmínek, patrně to není úplně šťastný vztah.

Jak se s nedokonalostí vypořádáváte? Dejte mi vědět!

Přijetí nedokonalosti jak u sebe, tak u ostatních vám přeje a v další „čokoládě“ se těší vaše Any

Zajímá Vás více o sociální práci?

POŠLETE MI SVŮJ KONTAKT A JÁ VÁS BUDU INFORMOVAT S NOVINKAMI A SPECIÁLNÍMI MATERIÁLY, KTERÉ PRO WEB VZNIKNOU!

POZOR! NOVĚ BUDOU VŠICHNI ODBĚRATELÉ NOVINEK DOSTÁVAT TAKÉ MAILOVOU PORCI INSPIRACE PROSTŘEDNICTVÍM SERIÁLU ČOKOLÁDA PRO DUŠI SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ!

MOU ZÁSADOU JE, ŽE NESPAMUJI! DALŠÍ INFORMACE O OCHRANĚ SVÝCH DAT NALEZNETE V SEKCI ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ.

Možná vás bude zajímat