Pozitivní afirmace pro každý den

V dnešním článku mám pro Vás několik pozitivních afirmací, které nám mohou pomoci dívat se na svět veselejšíma očima. A co že to vlastně afirmace je? Pro stručnou definici jsem zavítala na klasickou Wikipedii, která jako afirmaci definuje krátké posilující prohlášení, které opakujeme nahlas nebo „v duchu“ proto, abychom ovlivnili naše vnímání života či skutečností kolem nás k lepšímu. Věřím, že někdy může být udržení pozitivní mysli hodně náročným úkolem, obzvlášť, když má člověk doslova „den blbec“. Zároveň si ale také myslím, že i tak je dobré mít na paměti, že špatný den nemusí znamenat špatný život. Vybrala jsem pro Vás proto několik mých oblíbených afirmací, které sama používám. K dispozici jsou ve dvou provedeních, ze kterých si můžete vybrat tu, které se Vám líbí více. Doporučuji si jednu z verzí vytisknout a pověsit na viditelné místo, aby byly kdykoliv po ruce.

Moc Vás zdraví Vaše Any

Zdroje k článku:

Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Afirmace

Zajímá Vás více o sociální práci?

POŠLETE MI SVŮJ KONTAKT A JÁ VÁS BUDU INFORMOVAT O VŠECH NOVINKÁCH, KTERÉ NA WEBU VZNIKNOU!

MOU ZÁSADOU JE, ŽE NESPAMUJI! DALŠÍ INFORMACE O OCHRANĚ SVÝCH DAT NALEZNETE V SEKCI ZÁSADY ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ.

Možná vás bude zajímat

Čokoláda pro duši sociálních pracovníků XV. – když jsme unaveni z věčného soucitu

Taky máte pocit, že už toho o syndromu vyhoření bylo napsáno hodně? Někdy vnímám, že se za něj schovává vše a spojení „ona je vyhořelá/on je vyhořený“ už se poměrně vyprázdnilo svým obsahem a představuje nějakou normu. Pravdou však je, že v reálu se můžeme setkat s více rozličnými situacemi, kdy se necítíme dobře, a přesto nenaplňujeme znaky vyhoření.

S láskou o sociální práci EP 2 – S Helenou Málkovou o podpoře neformálních pečujících

V rozhovoru s Helenou Málkovou se dotýkáme toho, co neformální pečující potřebují a že jsou cílovou skupinou, která si zaslouží pozornost sociální práce. A to navzdory tomu, že z pohledu legislativy stále zůstávají upozaděni. Mluvily jsme ale také o tom, jak těžké je pro sociální pracovnici skloubit rodičovskou a profesní roli a jak jako matka pohlíží na své další pracovní uplatnění.