Pokud patříte, stejně jako já k lidem, kteří každou volnou chvíli tráví nejraději venku na procházce nebo výletě, může pro vás být současná doba, kdy svůj volný čas trávíme jen v tom nejbližším okolí domova, trochu náročná. Zároveň vím, že krizová doba je pro spoustu z nás těžkou zkouškou toho, jak velkou pracovní zátěž dokážeme zvládnout, jak pečovat o rodinu a děti, které jsou doma a jak si najít taky čas na sebe, během kterého načerpáme své baterky. Asi většina z nás už vyhlíží konec těch nejtvrdších opatření, kdy se budeme moci volně nadechnout a alespoň v malé míře se vrátit k životu, na jaký jsme byli zvyklí.
Abych vám čas lockdownu trochu ukrátila, rozhodla jsem se dát vám několik tipů na filmy se sociální tématikou, které nás jako sociální pracovníky mohou obohatit a přinést nám jiný pohled na naše klienty a na naši práci. Ke každému filmu jsem připojila krátký komentář a navíc několik zajímavých odkazů, které s filmem souvisejí.
Mým prvním tipem je film Katka, který byl natočen v roce 2009 asi nejznámější českou dokumentaristkou, zabývající se časosběrnými dokumenty, Helenou Třeštíkovou. Pamatuji si, že když jsem film poprvé viděla, byla jsem v šoku z toho, jak vypadá realita drogové závislosti a prostředí drogové scény. Velmi mě překvapilo, jak byla díky dlouhodobé spolupráci s hlavní hrdinkou, drogově závislou Katkou, zachycena její fyzická i psychická proměna. Myslím si, že dokument může pomoci pochopit nám, jak na svět nahlíží člověk se závislostí a tedy také, co potřebuje a jak s ním můžeme dále pracovat.
Aktuální zajímavosti z oblasti drogové závislosti a mezioborové spolupráce naleznete v Bulletinu Kolibřík, vydávaném spolkem Naše rovnováha. Novinkou v oblasti sociálních služeb pro drogově závislé klienty je kniha Bez podmínek, představující metody práce s lidmi, užívajícími návykové látky.
Mým druhým nápadem na filmový večer je film Domácí péče režiséra Slávka Horáka. I když v něm naleznete i úsměvné momenty, jedná se především o drama, v němž excelují Alena Mihulová a Bolek Polívka. Přiznám se, že při prvním shlédnutí tohoto filmu jsem nemohla zadržet slzy, protože mě příběh laskavé a obětavé zdravotní sestry Vlasty osobně zasáhl. Film totiž diváka přenese do kůže člověka, který se snaží žít správně a pomáhat druhým. Je úžasnou sondou do života pomáhajícího pracovníka a přináší zamyšlení nad tím, jak moc se obětovat pro druhé. Zároveň nám ukazuje situaci někoho, kdo zjistil, že trpí vážným onemocněním a jeho život je dost možná blízko svého konce.
Užitečným zdrojem informací o tom, jak se na umírání dívat a jak pracovat s klienty, kterých se smrt v dané chvíli týká, je portál Umírání.cz. Nový pohled na umírání mi přinesla knížka Umění rozhovoru o konci života lékaře Angela E. Volandese. Až do doby než jsem si ji přečetla, jsem žila v představě, že lékaři vědí přeci nejlépe, co je pro nevyléčitelně nemocného člověka to nejlepší. Pravdou však je, že volba o tom, jak budeme své poslední dny trávit, by měla být na nás. Zároveň je důležité při rozhovorech se svými blízkými téma smrti otevírat a vědět, jaká jsou jejich přání v jejich posledních chvílích.
Nejnovějším tipem v tomto seznamu je nyní velmi aktuální dokument V síti, režisérů Barbory Chalupové a Víta Klusáka. V minulých dnech byl tento film vysílán také v České televizi a já osobně jsem jej viděla poprvé. Asi nejsem jediná, komu se při některých pasážích filmu otevírala ústa údivem. Podle mě má film velký přesah a moc otevírat nové, do této doby nedostatečně podchycené téma, prevence v online prostoru. Stává se tak jedním z řady dokumentů, které dokázaly posunout řešení celospolečenských problémy dopředu (podobně jako například film Šmejdi režisérky Silvie Dymákové, upozorňující na nezákonné praktiky a násilí na seniorech v rámci spotřebitelských vztahů).
Film v síti úzce spolupracuje s projektem e-bezpeci.cz . Na tomto webu naleznete různé materiály o tom, jak (nejen) s dětmi otevírat téma bezpečnosti na internetu. Výborným zdrojem dalším informací je slovenská organizace IPčko, která rovněž na svém webu nabízí mnoho informací pro ty, kteří s dětmi nebo rodinami pracují. Velmi povedený je projekt této organizace Stalosato.sk, jehož stránky určitě doporučuji navštívit. Jsou zde zdarma k dispozici užitečné rady, grafické podklady pro práci s dětmi a dětskými kolektivy.
Film Děti úplňku vznikl jako nápad manželů Třešňákových, kteří vychovávají dceru Dorotku, trpící poruchou autistického spektra. Cílová skupina dětí s PAS a jejich blízkých pečujících je stále skupinou, která v mnohých oblastech naší republiky propadá systémem pomoci. Vzhledem k tomu, že mnohé sociální služby vymezují okruh poskytování svých služeb pouze klientům, kteří nemají „problémové chování“, nemohou se rodiče dětí s PAS obrátit na klasické služby, které jsou dětem s postižením poskytovány. Zůstává však otázkou, zda je ono problémové chování skutečně problémové nebo jej tak pouze označujeme. Odborníci, kteří se právě dětem s nejvíce „agresivním“ chováním věnují, mluví o nutnosti vnímat potřeby dítěte a dokázat včas odhalit, že dítě není v nepohodě a může se tak agresivní reakce objevit. Bezpochyby je nutné pracovníky pro tento druh práce dostatečně připravit a vzdělávat. Co je však ale rovněž nutné je, aby byly sociální služby dostupné i dětem s PAS. Představa, že se rodiče ocitají bez pomoci a náročnou péči zvládají sami bez možnosti odpočinout si a dočerpat síly, je pro mě děsivá. Velkou neznámou je nyní také to, jaké služby budou pro danou cílovou skupinu dostupné ve chvíli, kdy zde již nebudou jejich nejbližší. Jak uvádí jedna z maminek, které v dokumentu otevřeně mluví o životě s dítětem s PAS: „Autismus má ambice zničit osobnost rodiče“.
Film je volně dostupný ke shlédnutí na tomto odkazu. Novým projektem, který iniciativa Děti úplňku přináší do České republiky je Homesharing, který představuje způsob sdílení péče o dítě s PAS a tedy také možnost, jak podpořit pečující rodinu. Pokud byste se chtěli dozvědět více o tom, jak v rámci své práce podpořit děti s autismem a dále se v této oblasti rozvíjet, navštivte stránky Střediska vzdělávání NAUTIS .
A abych seznam filmů trochu odlehčila, jako poslední tip jsem vybrala můj oblíbený film Nedotknutelní, v němž si Francois Cluzet zahrát kvadruplegika upoutaného na vozík a Omar Sy jeho nevšedního ošetřovatele a přítele. Proč se film objevil právě v tomto mém seznamu? Protože ukazuje život handicapovaného člověka a to, že největší a nejčastější potřebou těchto klientů je zacházet s nimi jako s kýmkoliv jiným, bez handicapu. Film krásně ukazuje kontrast mezi přístupem ošetřovatele Drisse a příbuznými Philippa, kteří s ním chtějí zacházet jako s malým dítětem a přepečovávat jej. Pravé přátelství se rodí tam, kde jsou dva lidé rovnocennými partnery, a to je jedna z hlavních myšlenek filmu.
Jsme na konci. A co vy? Jaký film byste doporučili ostatním? Který vás rozesměje nebo naopak rozpláče? Dejte mi vědět do komentářů 🙂
